...

Skutečná událost, nikoli na zdejších stránkách...

Per aspera ad astra, nebo-li: něco špatného pro něco dobrého

..věnováno všem dobrým duším, které mají rády zvířata...

pokračování Konzultace

Tenkrát byla na Vysočině neobyčejně tuhá zima, střídavě bohatá na sníh, mráz a náledí. Nám lékařům nebylo ve vyhřátých pokojích a sálech zle. Byli to řidiči sanitek, saniťáci, kteří byli vydáni na pospas rozmarům přírody. Za ta léta služeb se však naučili v každém počasí nejenom vyjet, ale i umět se vrátit. Jsou přitom odkázáni sami na sebe, poněvadž jim za zády nestojí nikdo, kdo by jim v těžkostech poradil nebo pomohl a kdy musí svou vynalézavostí nahradit myšlení a zásah lékaře. To právě zažil v oné zimě nejmladší řidič naší okresní nemocnice, když měl dovézti z vesnice, vzdálené pouhých dvacet kilometrů, prvorodičku k porodu, který už probíhal nějakou dobu doma. Poznamenávám, že se udál ještě v době před-mobilní a pokusím se vyprávět jeho příběh tak, jak mi jej sám vylíčil… (*Pouze jediná povídka-tím bohužel bezkonkurenční- z poslední soutěže na téma "Zimní" * )

I v malé vísce může ordinovat svérázný doktor. Ten náš byl toho důkazem. Dovoluji si čtenáře zavést o více než čtyřicet let nazpět, kdy pod jinými jmény žily postavičky mé povídky.

Krátká povídka ze života

Máme svobodu...................................

Jak to mám já

Hippokrates: Lékař má jen jeden úkol: léčit. Když se mu to daří, je bezvýznamné jakým způsobem toho docílí.

...

Zase o chlastu, hudbě a tak - smedný mnich

& další povídka z chaloupky na stráni, kde přímo pod okny pramení svítání a uléhá stmívání

Jestli tohle bude někoho bavit číst, tak se stal zázrak. Aneb, výlevy osamělé a sebe litující se holčiny.

Předfinale. Třetí díl autobiografické povídky

...

...