Zpověď vraha
Máme svobodu...................................
» autor: Barbar |
Zabil jsem.
Zabil jsem mladou hezkou holku, nebylo jí snad ani osmnáct.
Pořezal jsem jí tělo nožem, rozbil hlavu kamenem. V novinách psali, že je to čin sadistického maniaka. Nevím, nejsem maniak a dělalo se mi z toho nanic, musel jsem se jít několikrát vyzvracet a dodnes se mi o tom zdá a budím se celý zpocený.
Těším se až mne chytí a odsoudí na doživotí.
Celý život jsem pracoval, dřel jsem se jak soumar. Napřed ve škole, abych se dostal na dobrý místo, potom v práci šplhal po povyšovacím žebříčku a často byl protekčními miláčky přeskakován. Přesto jsem něco našetřil, oženil se s milou ženou, které imponovala moje schopnost vydělat peníze, zplodil jsem dceru, která je pěkná a náročná po mamince.
Přišla revoluce. Konečně mohu dosáhnout svobodně všeho co chci!
Začal jsem podnikat. Koupil na slušný úvěr dům, opravil ho a vybavil dílnu. Za rok dům vrátili v restituci nějakému Vomáčkovi, co dělal uličního důvěrníka KSČ a teď se prokázal jako zákonný dědic původních majitelů, kteří zemřeli bez dětí a před smrtí mu podepsali závěť v jeho prospěch.
Já jsem dostal zpět prokázané náklady , vrátil jsem úvěry a zůstal bez koruny a bez majetku.
Žena mne opustila s tím Vomáčkou a dcera ji následovala.
Našel jsem si zaměstnání a po pěti letech jsem opět dostal úvěr na zavedení nové živnosti.
Pracoval jsem od rána do noci, splatil zařízení a přijal sedm zaměstnanců .
Manželka, kterou Vomáčka vyhodil si vysoudila výživné na sebe i dceru opravdu velkorysé a vzhledem k tomu, že mi živnost fungovala, tak mi to ani nevadilo. Na účtu jsem měl kolem pěti milionů a tak jsem se rozhodl investovat. Na úvěr jsem nakoupil stroje a zařízení další dílny, přijal dalších dvacet dělníků a pak to přišlo:
Povodeň. V pojistné smlouvě sjednané prostřednictvím poradce, který mi tvrdil, že mám kryta všechna rizika, se zjistilo, že nekryje škody z povodní.
Banka ve které jsem měl účet mi slíbila pomoc. Než se povedlo vše vyřídit padla i ta banka.
Jsem bez peněz, s dluhem za úvěr, při propouštění dělníků jsem povinen jim vyplatit odstupné, narůstá mi dluh za výživné a sankční úrok v bance, která mne připravila o veškerý majetek.
Právník mne uklidňoval, že jsem nespáchal žádný trestný čin a že mne nezavřou.
Jsem bez bytu, bez peněz, všude mi spílají, nemám co jíst, moje bývalá mne stále nahání a všude osočuje z neplacení výživného a Vomáčka se mi veřejně vysmál.
Zabil jsem mu dceru. Trošku pro pomstu a hlavně pro to aby mne zavřeli na doživotí.
Je tam klid, moji bývalou, která mi nyní denně spílá za mnou nepustí, dostanu tam najíst, oblečou mne a pokud budu na doživotí, budu mít jistě časem mnoho vydržených výhod.
VRAH
Zabil jsem mladou hezkou holku, nebylo jí snad ani osmnáct.
Pořezal jsem jí tělo nožem, rozbil hlavu kamenem. V novinách psali, že je to čin sadistického maniaka. Nevím, nejsem maniak a dělalo se mi z toho nanic, musel jsem se jít několikrát vyzvracet a dodnes se mi o tom zdá a budím se celý zpocený.
Těším se až mne chytí a odsoudí na doživotí.
Celý život jsem pracoval, dřel jsem se jak soumar. Napřed ve škole, abych se dostal na dobrý místo, potom v práci šplhal po povyšovacím žebříčku a často byl protekčními miláčky přeskakován. Přesto jsem něco našetřil, oženil se s milou ženou, které imponovala moje schopnost vydělat peníze, zplodil jsem dceru, která je pěkná a náročná po mamince.
Přišla revoluce. Konečně mohu dosáhnout svobodně všeho co chci!
Začal jsem podnikat. Koupil na slušný úvěr dům, opravil ho a vybavil dílnu. Za rok dům vrátili v restituci nějakému Vomáčkovi, co dělal uličního důvěrníka KSČ a teď se prokázal jako zákonný dědic původních majitelů, kteří zemřeli bez dětí a před smrtí mu podepsali závěť v jeho prospěch.
Já jsem dostal zpět prokázané náklady , vrátil jsem úvěry a zůstal bez koruny a bez majetku.
Žena mne opustila s tím Vomáčkou a dcera ji následovala.
Našel jsem si zaměstnání a po pěti letech jsem opět dostal úvěr na zavedení nové živnosti.
Pracoval jsem od rána do noci, splatil zařízení a přijal sedm zaměstnanců .
Manželka, kterou Vomáčka vyhodil si vysoudila výživné na sebe i dceru opravdu velkorysé a vzhledem k tomu, že mi živnost fungovala, tak mi to ani nevadilo. Na účtu jsem měl kolem pěti milionů a tak jsem se rozhodl investovat. Na úvěr jsem nakoupil stroje a zařízení další dílny, přijal dalších dvacet dělníků a pak to přišlo:
Povodeň. V pojistné smlouvě sjednané prostřednictvím poradce, který mi tvrdil, že mám kryta všechna rizika, se zjistilo, že nekryje škody z povodní.
Banka ve které jsem měl účet mi slíbila pomoc. Než se povedlo vše vyřídit padla i ta banka.
Jsem bez peněz, s dluhem za úvěr, při propouštění dělníků jsem povinen jim vyplatit odstupné, narůstá mi dluh za výživné a sankční úrok v bance, která mne připravila o veškerý majetek.
Právník mne uklidňoval, že jsem nespáchal žádný trestný čin a že mne nezavřou.
Jsem bez bytu, bez peněz, všude mi spílají, nemám co jíst, moje bývalá mne stále nahání a všude osočuje z neplacení výživného a Vomáčka se mi veřejně vysmál.
Zabil jsem mu dceru. Trošku pro pomstu a hlavně pro to aby mne zavřeli na doživotí.
Je tam klid, moji bývalou, která mi nyní denně spílá za mnou nepustí, dostanu tam najíst, oblečou mne a pokud budu na doživotí, budu mít jistě časem mnoho vydržených výhod.
VRAH
Tipů: 14
» 19.03.13
» komentářů: 7
» čteno: 823(17)
» posláno: 0
» nahlásit
» 19.03.2013 - 19:35
krizekkk
Tak tohle je underground. I bez ohňů... ST
» 29.03.2013 - 20:45
dobře se to četlo i když drsnější téma.
Vomáčkovi to patří i dcera tak dopadla kvůli němu.
A tak, měj se v base fajn a napořád!
Vomáčkovi to patří i dcera tak dopadla kvůli němu.
A tak, měj se v base fajn a napořád!
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Předchozí: Síla myšlenky | Následující: O co se to vlastně bojíme?