Jsem tak rád, že už dnešní ambulance skončila, měli jme mimořádně mnoho pacientek. Moje pomocnice už odešly, ale nevychutnávám svůj vytoužený klid tak, jak bych chtěl. Měl bych ještě vyřídit několik důležitých atestů a posudků, ale jsem doslova zralý k tomu, abych si hned usnul. Proč ne? Zavolám domů, že přijdu dnes později.

starší záležitost. Někdo možná zná... to jsem prostě já..

A pak, že nemají důchodci fantazii - vracím k mámě autorce, jenž to původně nechtěla zveřejňovat - nebylo to zcizeno- naopak vnuceno.

… vymyšlený příběh, podle skutečných událostí.

S psychiatrem doktorem Hambachem jsem se kdysi seznámil v Norimberku na gynekologicko-psychiatrickém semináři. Téma bylo: „Problémy dívčí puberty“. V polední přestávce mi začal vykládat svou zajímavou story.

Od samého začátku, co jsme se znali, byl můj gymnaziální spolužák Ivan tak nějak jiný. Vyrůstal v rodině bez otce pod vlivem a péčí své matky, babičky a starší sestry. To asi způsobilo, že působil mezi námi ostatními ve třídě tak trochu zženštile, ať už svým chováním nebo zálibou v různých voňavkách. Dával nám ve třídě taky najevo, že pochází z Prahy, ačkoliv se jeho rodina po smrti otce přestěhovala na Moravu, když mu byly teprve asi čtyři roky. Ale mezi námi Moraváky platil vždy jako Pražák. Až do oktávy jsme spolu seděli společně v první lavici. On byl lepší hlavně na franštinu a na kreslení, mě víc zajímala němčina a biologie. Lehkou atletiku jsme dělali oba dva. Jeho zajímaly hlavně běhy na střední tratě, hod oštěpem a skok o tyči, mě spíš přitahoval vrh koulí, hod diskem a skok do dálky. Přes všechny tyto rozdíly jsme byli dobrými přáteli a kamarády.

Netřesk

Taková soudnička

..to se tak někdy stane...

téma připomenuto zengeho básní S-loni, s laskavým dovolením povídku věnuji zengemu... pozor, není úplně krátká! Všem čtenářům pak pěknou zábavu.

Tahle svíčka byla sfouknuta příliš brzy - asi...

každý ho má...

Co začíná, nutně i končí...

Další reálná povídka o mimoměstském zvířectví

a je to pohádka (Zatím poslední povídka z venkova)

Nedalo mi dlouhého přemýšlení jak nazvat tuto povídku… Jak svědčí název, řeč bude o tom, jak jsem nevěděla, kdy přestat… (exliterovka)

...

S psychiatrem doktorem Hambachem jsem se kdysi seznámil v Norimberku na gynekologicko-psychiatrickém semináři. Téma bylo: ¨Problémy dívčí puberty¨. V polední přestávce mi začal vykládat svou zajímavou story.

A neb jak začíná láska a vlastně i končí

Krmítko