Od samého začátku, co jsme se znali, byl můj gymnaziální spolužák Ivan tak nějak jiný. Vyrůstal v rodině bez otce pod vlivem a péčí své matky, babičky a starší sestry. To asi způsobilo, že působil mezi námi ostatními ve třídě tak trochu zženštile, ať už svým chováním nebo zálibou v různých voňavkách. Dával nám ve třídě taky najevo, že pochází z Prahy, ačkoliv se jeho rodina po smrti otce přestěhovala na Moravu, když mu byly teprve asi čtyři roky. Ale mezi námi Moraváky platil vždy jako Pražák. Až do oktávy jsme spolu seděli společně v první lavici. On byl lepší hlavně na franštinu a na kreslení, mě víc zajímala němčina a biologie. Lehkou atletiku jsme dělali oba dva. Jeho zajímaly hlavně běhy na střední tratě, hod oštěpem a skok o tyči, mě spíš přitahoval vrh koulí, hod diskem a skok do dálky. Přes všechny tyto rozdíly jsme byli dobrými přáteli a kamarády.

A pak, že nemají důchodci fantazii - vracím k mámě autorce, jenž to původně nechtěla zveřejňovat - nebylo to zcizeno- naopak vnuceno.

Jak jsem jednou pracoval ještě před nástupem do zaměstnání

minipovídka o předsudcích v nás

starší záležitost. Někdo možná zná... to jsem prostě já..

Taková soudnička

Netřesk

...další vzpomínka na fajn ženskou...

Tahle svíčka byla sfouknuta příliš brzy - asi...

Rámcově podobné, ale obsahově odlišné příběhy dvou žen. Jejich rozhodnutí o plánované dovolené končí jednou tragicky, podruhé šťastně.

Nějakým záhadným způsobem se mi ze zdejšího výčtu svých děl vytratila tato povídka, tak ji sem ještě jednou vkládám... prosím, nemusíte reagovat, jen ji tu chci mít pro svůj klid :-)

Vzpomínám si na jednu tovární dělnici. Bylo jí asi tak dvacet. Ostýchavá, stydlivá, rozpačitá. Musel jsem jí usnadnit, aby začla mluvit:

Nedalo mi dlouhého přemýšlení jak nazvat tuto povídku… Jak svědčí název, řeč bude o tom, jak jsem nevěděla, kdy přestat… (exliterovka)

S psychiatrem doktorem Hambachem jsem se kdysi seznámil v Norimberku na gynekologicko-psychiatrickém semináři. Téma bylo: ¨Problémy dívčí puberty¨. V polední přestávce mi začal vykládat svou zajímavou story.

..to se tak někdy stane...

téma připomenuto zengeho básní S-loni, s laskavým dovolením povídku věnuji zengemu... pozor, není úplně krátká! Všem čtenářům pak pěknou zábavu.

každý ho má...

Další reálná povídka o mimoměstském zvířectví

Cestou k finále. Autobiografická čtyřdílná povídka. Předmluva: Krátce po autohavárii s mým nastávajícím šéfem stojím pozdě večer v dešti před nemocnicí, kde mám zítra nastoupit jako jeho zástupce.