Svoboda

Jeho přihlouplý úsměv nic neznamenal, prostě ho měl. Měl ho furt. Když jsme se ho ptali za co sedí, tak nám řekl, že ho chytili, když kradl husu. Za to by ho stopro nezavřeli. Bylo to nejspíše slušně řečeno příživnictví.
KUŘÁRTKO byl matematik. Na rozdíl od ostatních cigánů uměl počítat. Druhou přezdívku měl DVOJKOVÁ SOUSTAVA. Obojí přezdívky byly výstižné. Za jedno cigáro vykouřil komukoliv ocas a za dvě cigára se otočil, ohnul a vyšpulil.
Z pusy mu smrdělo víc než všem vězňům fusekle. Ale když byla potřeba, chlapi si pak rádi svoje nádobíčko vydrhli pod studenou vodou.
Musím přiznat, že mi vadily všechny jeho otázky. Musel jsem vždy odvracet tvář, ale ten smrad nebylo možné necítit.

„Nebolí to tetování?“ naklání se nade mnou.
„Bolí….ale dá se vydržet …na rozdíl od tebe!“ křičím na něho abych si ulevil od jeho smradu i mojí bolesti.
„A co to bude, až to bude?“
„Uvidíš a dej pokoj!“

O týden později

„Proč sis nechal vytetovat přes celé záda draka?“
„Kuřátko, neser! Protože.... drak je síla!“
„Já bych chtěl svobodu“ vyslovil své přání. V ten okamžik připomínal malé dítě toužící po Vánocích.


Tím nám všem vyrazil dech. Svobodu jsme chtěli všichni.
„Já bych chtěl sochu svobody…tu americkou“ zažadonil.
Kámoš tatér zajásal „Tak ji budeš mít. Ale po tu dobu, co tě budu kérovat, je tvoje prdel moje!“
Kuřátko se usmál…jako vždycky.
Ležel na břiše. Záda se tetovala dlouho.
Kuřátko začal smlouvat „Prdel je tvoje. To jsem ti slíbil, ale kouřit můžu dál, ne?“ Nechtěl přijít o svůj přísun cigár a hulil chlapům péra i při tetování. Chudáci. Většinou to každý zkusil jenom jednou. Když jehla byla zabodnuta na citlivé místo, tak Kuřátko skousnul.
Za tu újmu na těle mu všichni rádi zatajili důležitý fakt.
Když se ptal proč tetování trvá tak dlouho, tatér mu vysvětlil vše jako citlivý pedagog.
„Ty pako, víš kolik je mrakodrapů ftom pitomém Ňůjorku? Kolik má každej mrakodrap voken?“
„Dvě stě? Dva tisíce? Dva milióny?“
„Jo tak nějak, a dej pokoj. Tvořím umělecké dílo!“

Vězení má zvláštní pravidla. Vězni i bachaři někdy drží pohromadě. Nikdo Dvojkové soustavě tajemství nevyzradil.
Kuřátko si ven na svobodu odnesl na zádech vytetovaný batoh s ukradenou husou. Smála se tomu celá věznice, vězni i bachaři. Nevím, kdo to první Dvojkové soustavě na svobodě sdělil. Ani nevím, zda se i pak náš spoluvězeň usmíval.
Kamaráde promiň. Ale my jsme nebyli v lochu za příživu. My tam seděli, že jsme říkali pravdu.