Líbilo se

divoženka1:
Nevím co bereš ale chci to taky. :-)

Gándhí:
své nitro rozdával do kuropění
.
není
.
na nás je tedy
nechat odplout žal
.
zpívat dál
.
aby žádná z těch co pro nás psal
nezazněla naposledy

M.A.Rek:
I ta moje chuť by měla
na kapra, okouna a lína,
ale ulovit a připravit je,
na to je příliš líná,
spíš podvodnice než vodnice
když s tváří hrdinky,
ke slavnostní večeři
otevřela sardinky.

M.A.Rek:
Květko,
jéééé je,
měl jsem pocit,
že to vo mně je,
Taky bych chtěl
od nějaké maminky
dostat pusu,
a hrát si s tatínky,
a zjistit co škola
naučila vola.
A pak se ve tmě,
(je to stále dokola)
se všechno ztratí,
a marně čekám
na pohádku od maminky,
ta zmizela, nevím kam.
A tak jen vnucuje mi
každou chvíli v televizi,
jakási Bábiška
pohádkovou vizi,
že prý bude líp
však na to bych nasázel,
když kdejaký psychopat
lány zlem osázel.

M.A.Rek:
To nevadí, má milá dámo,
i o mně vám vše není známo,
asi nejsem pro vás ten pravý,
že jsem hořčák, ne každá ví.

René Vulkán:
Dívka - původ z Pičína
ráda cvičí na
plechovou tubu
Soused otvírá si hubu
ať prý táhne do Pičína

Psavec:
Ujetinka, která pobavila ujetého dědka.

Květka Š.:
s trdlózní poposkočeností...taky bych si poposkočila

G.P.:
Není snadné být prorokem
ve vlastním chlévě,
to snadno se přihodí,
že ovce ušlapou tě
a vepři pokálí...

Není snadné být prorokem
svého života
snadno se můžeš
státi bláznem...

M.A.Rek:
Mohlo by být hůř,
zatraceně!
To kdybys ležel
obráceně...

TetaKazi:
Mám ráda podobné poklady, které mě občas (jednou za pár let) vrátí do vzpomínek :)

Marťas9:
Moc hezká smuténková...
Taky ráda chodívám domů,kde už nikdo není, nasávám vůní dětství mladí, v myšlenkách a se srdíčkem na dlani pokecám se všemi co tam bydleli...
Je smutno bez nich, nenaděláme nic takový je život...
Dům je pořád v rukách rodiny, ještě že tak.
Je prázdný, ale pořád mu srdce tiše bije...

M.A.Rek:
Jedné paní z Čachlovic
ujely nožky trochu víc,
teď má doma paterčata,
dva kluky, tři děvčata,
kde je táta netušíc.

Tomu pantátovi z Poruby
dala paní pořádně do huby
že jí žádného sviště neupletl
jen s jinými se trochu spletl
a s nimi synů na dva fotbalové kluby

Dota Slunská:
Ach to chtění...to píše básně úplně samo.

M.A.Rek:
Milovat k zešílení...
to nápad hloupý není.

Však jak se tak dívám na náš svět,
musím, ač nerad, poněkud vystřízlivět.

Jakoby všichni měli plány
mít ten náš svět vyšukaný.

M.A.Rek:
V šuplíku je básním blaze,
odpočívají zde ve své kráse,
jako dívky nahé, kde jí nikdo neuvidí,
protože se, jak ten básnít, trochu stydí,
u některých je to škoda převeliká,
a u jiných je škoda, když se svlíká.

Jak je rozeznat, když nevidíme na ně,
když v šuplíku se líně válí na dně?
Je jen jedna možnost – odhalit se jen,
tak, holky jedna báseň, z šuplíku ven!

René Vulkán:
Tlustý stařík v posilovně
ptá se šéfa bohorovně:
mám já mladou koc
chtěl bych svaly a to moc
chci jí zjevem dáti mat
s kterým strojem začínat?

Šéf na to:
zkuste nejdřív bankomat

divoženka1:
Tvé básně jsou krásný jsou jak pohlazení po duši. Škoda že jich je šafránu.

Kajuta:
Ztopořené mouchy, co se staví na zadní, jak koně, mě vážně zaujaly. :-)) Teď mám v hlavě nejen hrbatý orchestr, ale dokonce mi to tam bzučí, řehtá, hopsá, slyším i orchestr míčů. Uvozovková magie nikdy nebyla tak zábavná, vykouzlím si z těch uvozovek cestičku a projdu se skrz tvou báseň oční chůzí. :-)) Prostrčím tam čtenářské oko. :-) Paráda.

Besinka:
Radost: Děkuji.