Ukrajina 2010

Chtěl bych Vám ukázat jak ta krajina Ukrajina vlastně vypadá
Dá se popsat hanlivě i krásně.
Přemýšlím jak její obraz správně utvořit.
Tak tedy vjedeme na přechod s Ukrajinou a zde začíná to pravé martirium.
Zjištění, že nemáme na vleku označení státu vede celníka k rozhodnutí vrátit nás zpět.
Zkoušíme to ve vedlejším přechodu pro kamióny zde jim to nevadí.
Co však vadí je, že všichni jedou od nich a my k nim.
Proč, v duchu se táží a pak tuto otázku vyřknou.
Jedeme na vodu.
Kam?
Kolčava – na tu jedinou si vzpomínáme.
Kudy se budete vracet?
Nevíme.
To vědět musíte.
Tudy ne, doplňuji.
Ach bože, to budeme muset ty papíry odvézt za Vámi.
Věnuje se nám asi 12 celníků tedy stejný počet jako nás včetně lodí.
Nutí nás vyplnit doklady zda vezeme uran, jídlo, alkohol, cigarety, foťáky a to vše včetně cen.
Vše řádně vyplňujeme včetně lodí
Posuzují údaje a sdělují, že vzhledem k uvedeným cenám budeme muset zaplatit clo.
Je jiná varianta, ptáme se,
Je, musíte protokoly vyplnit znova a cenu 10x ponižte, pak to clu podléhat nebude.
Vše co uvedete si odsud i odvezete.
Nic z toho tu neprodáte.
Co když loď utopíme?
Tak z ní alespoň kus dovezete jako důkaz, že jste ji neprodali.
Tři a půl hodiny na celnici po dvanácti hodinové jízdě prověřují naši trpělivost.
Konečně jsme vpuštěni do země zaslíbené.
Cesta se pozvolna mění v polní, polní v lesní, lesní ve slepou.
Jedeme špatně.
Vracíme se a zkoušíme to jinudy.

Další kapitoly budou o těžbě dřeva a stahování pomocí neobrněného transportéru
Pak taky o skanzenu a realitě
O děvčatech jejich kráse a oděvu
O dopravě, na co všechno se dá jezdit, a kdo může jezdit, nutnosti technických kontrol
O vraždě
O odpadcích a civilizaci
O cenách
O kultuře
O slušnosti
O bramboráku a topince
O nákupu
O tom kudy může vést plyn, elektřina a taky čím
O skautech
O lidech
O zvířatech
O turismu
O bídě
O bohatství
O očekávání a radosti
O škole
O hygieně
O toaletním papíru
O řece
O přírodě
O lidech
O jídle
O klidu
O návratu

Nechci do ústavu, chci zase na Ukrajinu, chci tam žít a vodku mít.