Rybářova žena

Očima rybáře….
» autorka: E.T.Jane
Konečně na chalupě! Dnes to vidím na rybařinu. Ale nejdřív si dám kafíčko. „Prosim tě, uděláš ho Janičko?“.. Převléknu se a něco po kávě udělám, aby ta moje neměla řeči, že jen co přijedu, hned zase odjedu. Co tak nejmíň by se dalo??? No, ještě se najím a potom půjdu.. To je to mňamka... Trošku víc se nacpu. Co jsme to všechno narvali do toho košíku? Tak ochutnávám druhy sýrů a salámů, přikusuju ředkvičky a je mi čím dál líp. U vody bych mohl mít hlad. A vytráví.. Tak raději ještě jeden krajíček....

Natírám dveře na půdu. Zase řve hudba. To nemůže být chvíli klid. „Holky, dejte to míň nebo Vám to vypnu úplně. Vždyť to řve po celý zahradě!“
Pokračuju. Jooo, už jde sousedův kluk celej v zeleným. Paráda! Jde pro mě. A je to tu! Hurará rybičky třeste se! Sázavo, sladká Sázavo!!

„Ahoj, už jdu, jen to dotřu“- křičím se štětcem v ruce. Sousedův kluk nespěchá. Je mu 18 a času má při pátečním podvečeru dost. Sedne si a hraje kostky s mýma třema holkama a taky země-město. Holky ho drtí. Bodejť ne, hrají to každou chvilku… Je u třetí položky a ony řvou dooooost!

Dotírám a ještě než stačím říct manželce, že si na chvilku půjdu odfouknout k vodě už jí slyším. „Je tu Franta, jdete na ryby? A kdy, hned? A kdy se asi vrátíš?“ Ptát se na příchod, když se ještě nevyrazilo je fakt blbost. Aspoň já jí to nikdy neřekl. A když, tak nikdy, nikdy nedodržel. Jak to mám asi vědět? Ona nechápe, že se prostě nebudu dívat na hodinky a sledovat jestli sedím 3hodiny nebo 6. Jsem na rybách. Fidlajs.

Ženská logika. Nechápu. I ona dlouho nechápala a nutila mi své teorie jak se kouknout na hodinky a prý když tam stejně sedíš a nic neděláš, tak mi můžeš snad napsat. To ona by si k rybám vzala pilníček a tužku a papír, aby se nenudila a čas využila. Přeci tam nebude nečinně sedět. Mohla by psát básničky nebo pilovat nehty…
(To fakt totiž zkusila, když jsem se rozhodl ji vzít s sebou..)

Tak k věci. Ta moje drahá stíhačka už ví, že jdu na ryby. Asi jsem jí to měl říct dřív. Je vytočená, když se to dozví, až když začnu balit rybařinu. A pak prudí.. „Jo,jo Jani, vyrazím na skok na ryby “-snažím se ji sklidnit. „A kdy dorazíš?“-ptá se. Už je to tu zas, ona se to snad nenaučí! A teď začnou argumenty proč se vrátit dřív… A je to tu! „Maj přijít Novákovi, přijdeš do tý doby?, slíbils, že uděláš to a to, takže to neuděláš..? No jasný, zase ryby, tak to udělám sama. Co si neudělám, to nemám. Klasika. To se dalo čekat…., Zase sama, jako ostatně pořád… Už jsem se bála, že budeš se mnou… no to fakt nehrozí…“
Už jí neposlouchám. Těším se na ryby a balím ty svý cajky. To a to a to ..a ještě židlička. Tahle ne, má naprasklou látku na sedátku. „Jani, kde je ta druhá židle?“ ptám se a hned dostanu odpověď. Ta ženská ví o všem. I o čem by neměla… „Prosím tě, když jdeš na hodinku, proč si toho bereš tolik? To než to vybalíš, tak to budeš zase balit do auta!“ dí má žena Janina. Ví, že tam hodinu nebudu a stejně to řekne. Asi jí to baví. Ví, že si ty haldy rybařiny beru vždycky..Opravdu nepřekvapila. Co jí budu vykládat, že jsem řekl dobu orientační a každopádně ji nedodržím. A proč taky.

Konečně klid! Pohoda, voda. A třeba fakt něco chytnu. No, doufám, že ne rýmu. Mám někde tu silnou zelenou mysliveckou bundu od táty, ale nevím kde. Nechce se mi ženušky zase ptát a upozorňovat tak na mé přípravy. To by bylo zase – „Ty mě nemít, tak sedíš na zemi, protože bys spadl z tý rozbitý židle a ještě bys nastydl, protože ani nevíš, kde máš bundu..“ Říkat si o ni nebudu. V autě mám starou deku, to bude stačit..

Drahá polovička stojí na zápraží a usmívá se mému poletování... ale bohužel – zase mluví… „Ty si vejprava. Už jeď prosím tě, ať nepřijdeš o půlnoci.. A to si měl řeči, jak budeme o víkendu spolu. Jako rodina. Ty si fakt komediant. Jo a máš mobil?“...

Už jedu. Musím. Ať si ty ryby užiju. Musím přijet do půlnoci. Ráno drahá polovička brzo vstává a do 11ti mě určitě spát nenechá. Nevýhoda omezených chalupních prostor…

A co ten mobil?? Vezmu – bude psát: Chytils něco, Kdy to vidíš s příchodem a příp. bude lákat – Za chvilku bude začínat superfilm, dcera se ptá, kdy přijdeš….A možná přihodí city – nevidí tě celý týden, tak bys u ní mohl být než usne.. nebo přihodí: Kdybych byla rybou v Sázavě zajímala bych tě víc..
No je fakt, že poslední dobou už nepíše. Asi po těch 20ti letech pochopila, že to nemá cenu. Ale trvalo jí to dlouho…
No a když si mobil nevezmu, tak až dorazím, tak to bude opět vylágoš. „Co kdyby se ti něco stalo? Sám někde ve tmě u vody. Na co ten mobil máš, když ho nenosíš“ … Asi si ho vezmu, snad psát nebude.
Jak já se těším!!!
Tipů: 17
» 03.02.12
» komentářů: 7
» čteno: 688(25)
» posláno: 0


» 03.02.2012 - 08:37
Hihihi...tak tohle znám.))ST
» 03.02.2012 - 09:49
pořád lepší chodit na ryby než do hospody...páč chutnější je každopádně ryba než opice...
» 03.02.2012 - 10:48
Ještěže to bereš s humorem. Je to tak přesný, až mě z toho mrazí. Piš víc, musím na manželku vymyslet nové maskovací finty, jak vidím ...
» 03.02.2012 - 12:35
Napsáno skvěle a z pozice muže!*
» 03.02.2012 - 15:25
Skvělá situační záležitost...
» 06.02.2012 - 16:44
ttragelaf
... jako z Troškova scénáře:
Slunce, ryby a mobil
» 16.02.2012 - 11:59
Nejsem chlap, ale přijde mi to naprosto přesný! ST

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Předchozí: Na tacháči dvacet | Následující: Že by tantra?

© 2011 - 2020 libres.cz | Webdesign & Programming || PREMIUM účet za povídku
Ceske-casino-online.cz

Online hry zdarma.

Ostružina

Zábavný blog plný fotek nejen o bydlení, dekoracích, zahradě.