Klíště

„Máme pro vás dneska senzační novinku,“ oznámil u lékařského štamtyšu (spisovně česky: ¨stůl pravidelných setkání¨) kožní doktor Hájek, když se usadili s praktickým lékařem Dr. Myslivečkem ke stolu, kde už trůnili gynekolog Lanka a psychiatr Malina, majíce každý před sebou půllitr plzeňského. „Je to tak trochu delší diagnosticko-léčebná detektivka, poněvadž se týká vícero osob a musím proto začít poměrně ze široka.“

„To jsme teda zvědavi, co nám může právě vaše dvojice napínavého říct,“ diví se pochybovačně psychiatr.

„No, tak dávejte pěkně pozor, budete se moc divit, jako my dva, viď, Jendo!?“ a zvedne významně obočí, pohlédnuv na Myslivečka. „Jen pokračuj,“ odpoví stručně málomluvný praktik a kývne na vrchního, aby jim oběma taky objednal pivo.

„Jedná se o ženu nám všem známého pekaře. Má velký strach z blížící se padesátky, kdy její matka zemřela na mozkovou mrtvici. Měla vysoký krevní tlak, který se léčebně vůbec nedal zvládnout.“

„Tu pekařovou znám, chodila ke mně do poradny, byla celkem třikrát v požehnaném stavu, probíhalo vše normálně i ty porody, nic zvláštního,“ reaguje gynekolog neutrálně.

„Počkej přece a nepředbíhej, Ludvíku. Její starší bratr odešel letos navždy a taky v padesáti s vysokým tlakem, na infarkt. Nu, a ona sama je v léčení tady u Myslivečka už čtyři roky naprosto bezvýsledně. Povídej dál ty, Jendo!“
„Je to tak, jak říkáš. Přišla ke mně původně s bolestma hlavy, tlak měla přes dvě stovky, druhou hodnotu přes stovku, co každý den nevidíš. To jsem teda koukal! V manželství klid a pohoda, řádné vzrůšo. Akorát že musela vstávat ráno už ve dvě hodiny, aby mužovi nachystala snídani, poněvadž pekaři mají v noci den a ve dne noc. Pak už nemohla usnout, takže byla stále chronicky nevyspalá. Obvyklými léky se tlak vůbec nedal snížit, internista jí k tomu předepsal ještě něco jiného, taky bezvýsledně. Ze zoufání jsem ji poslal až do fakultní nemocnice, kde jí ani pan profesor nepomohl, jen doporučil další léky. Zbývalo mi kurýrovat ji dál, a utěšovat, že těch celkem deset tablet každé ráno musí brát, aby ty tlaky nebyly ještě horší než by mohly bejt.“

„Znám ji taky už dlouho“ nato psychiatr. „Byla těžce depresivní, té blížící se padesátky se šíleně bála. Musel jsem ji předepsat ještě něco málo navíc k tomu, co už tak jako tak brát musí, aby se aspoň trochu uklidnila.“

„Zatím v tom nevidím nic senzačního,“ komentuje netrpělivě gynekolog.

„Jen chvilku počkej, to teprve přijde! K tomu všemu ještě její o něco mladší bratr je stejný a léčebně nezvladatelný hypertonik jako ona,“ dodává doktor Mysliveček.

„No dobře, a co tedy dál?“ znovu nervuje gynekolog.

„Hned to uslyšíte, pane kolego. Asi tak před měsícem si po práci na zahradě všimla, že se jí do lýtka zakouslo klíště. Opatrně je celé odstranila, postižené místo odezinfikovala a myslela si, že to pro ni končí. Chyba lávky! V noci nemohla pro bolest v noze spát a do rána jí lejtko okolo kousnutí masivně zarudlo, do večera až po koleno. Kromě toho měla horečku přes osmatřicet. A tak jsem ji na druhý den poslal tady k Hájkovi, poněvadž jsem to považoval za něco závažnějšího, než abych se do toho pouštěl sám. Povídej, Karle, dál!“ a zapil s úlevou svá poslední slova mohutným douškem piva.

„Já to nebral tak moc tragicky, tyhle a podobné stavy vidím skoro denně. Předepsal jsem jí kortizonovou mast a jednou denně kortizonovou tabletku na užívání, a vrátil zase Myslivečkovi nazpět,“ odvětil skoro ledabyle kožní odborník.

„No, a já jsem odhalil náhodou, tak říkaje, jádro pudla,“ konstatuje věcně Dr. Mysliveček. „Během užívání těch kortizonových tabletek mi napadlo, abych jí po delší době zase přezkoumal krevní tlak a vida: úplně normální hodnoty! Po tolika letech! To mi skoro vzalo dech, nemohl jsem tomu hned uvěřit. Opakovaně stále absolutně normální hodnoty! A protože má všechno nějakou příčinu, pátral jsem po ní a začal jsem ji tušit v tom náhle podávaném kortizonu. Poněvadž, jak všichni víme, tenhle hormon nevzniká v nadledvinkách jako jediný, dal jsem jí vyšetřit krev ku zjištění jejich celkové činnosti. A výsledek? Chorobně nadmíru zvýšená hodnota aldosteronu, který má zvyšující vliv na krevní tlak, takže úplně utlumil kortizon, co naopak tlak snižuje a jehož hladina byla snížená. Kontrolní vyšetření u jejího mladšího dosud žijícího bratra, který byl taky v léčení s vysokým krevním tlakem, přineslo stejný výsledek. Jinými slovy: opravdu zcela neobvyklé velmi vzácné rodinné zatížení po matce!“

„Zajímavé! A jak to vypadá teď s tvou pacientkou a s jejími tolika tabletkami!“ ptá se pochybovačný gynekolog.

„Z těch původních deseti, co už polykala celá léta, nebere už žádnou, zato pravidelně denně jen tu jednu, kortizonovou. Nohy se jí zahojily a krevní tlak má jako zázrakem konečně úplně normální. Stejně je tomu i u jejího bratra,“ dopověděl skromně objevitel Dr. Mysliveček a v nastalém tichu do sebe vtáhl se znatelným požitkem dlouhý doušek plzeňského.

„Složité případy mají zpravidla jednoduché řešení. Záleží na tom, jak je odhalit. A tobě, Jendo, se to náhodně a s následovnou logickou úvahou i bez profesorského titulu podařilo!“ pronesl uznale po chvíli zamyšlení psychiatr Malina