Fantazie umírá

,,Co se Ɵ stalo, má Fantazie milovaná?“ uchechtla se Realita.
,,Proč se ptáš? Vždyť víš…lidé si sebe málo váží. Běžné sliby, co vysloví
za den, berou jako smrơ cí příšeru na pouƟ ,“ odpověděla Fantazie.
,,No a?“ nedala se odbýt Realita. ,,A co jako čekáš? Každý hledí jen sám
na sebe. To nevíš? Někomu něco slíbím – překvapení, pěkný večer, lásku, cokoliv.
Ale společnost bude vždy jeden jediný člověk, který si chce urvat to nejlepší pro
sebe. A vůbec – buď dnešní. Dnes sliby nikdo neplní. Jsou mobilní telefony, lidé
jsou moderní, žijí sami pro sebe, aby zapadli do toho hnisu celku, nestarají se o
druhé, nestarají se o nic. Proč jim tak bláhově věříš?“ poštěkávala Realita.
,,Když nebudu věřit, lidstvo vyhyne. To nevíš asi ty, ale život bez ideálů
a bez víry plyne k zániku,“ opáčila Fantazie.
,,Jenže to si myslíš jenom ty. Lidstvo tě už nepotřebuje. Nikdo už nežije pro ty tvoje zázraky a kouzla,“ ušklíbla se Realita.
,,A co láska? Ta opravdová!“ vykřikla Fantazie. ,,Bez ní lidé budou žít a
umírat v prázdnotě.“ ,,Já vím, vážená Fantazie. Já vím. JENŽE ONI TO CHTĚJÍ."