Po vzniku Berlínské zdi jsem byl vyslán v rámci humanitární akce naší republiky do tehdejší NDR, kde mě delegovali do okresní nemocnice, lékaři téměř opuštěné. Spolupracoval jsem s primářem porodnice a gynekologie docela dobře. Střídali jsme se v ambulanci, u operačního stolu, v nočních i nedělních službách. Sestry i porodní asistentky mi usnadňovaly práci kde a jak jen mohly. A primář nešetřil chválou. Byl spokojen a já se cítil skoro jako mezi svými. Všichni viděli, že pracuji za tři: za jeho chybějícího zástupce a dva sekundáře, kteří v té pohnuté a neklidné době své pracoviště také opustili a odešli na Západ.

...ale tak docela na to nespoléhejte.

Ani to není povídka. Je to vyprávění o tom, co se mi skutečně stalo. O pokoře, statečnosi a touze jednoho obyčejného člověka.

Nakupování se vyplatí.

Inteligentní, majetný muž se mě kdysi zeptal co je mým zaměstnáním. Odpověděl jsem mu, že jsem gynekologem. Chvilku se zamyslel a pak kousavě až zřejmě závistivě: „Našinec si to musí platit, zatím co vy za to dostáváte prachy! ¨ Jeden z typických, primitivních mužských názorů....

Práce šlechtí

Předmluva: z připravované sbírky ¨Vzpomínky ženského lékaře...¨ (stalo se ještě v době „předmobilní“).

Nebyly jste náhodou někdy vdané za maminčina mazánka?

Všem,všem,všem.

občas se toulám...kdesi za geomagnetickými póly…

Manažer na statku(syn Ivan mi líčí své zážitky)

Jak se malé dítě ateistou stane

Někdy se to stává

Při úklidu jsem našla kus papíru s něčím, co jsem napsala už mnohem dříve, tak konečně sem něco dám :-). Tak jedna taková mini.

Půjčit je jednoduché,ale dostat peníze zpět je problém.

minipovídka ze života ...

asi za dvacet minut mi zazvoní budík:-)a v lázních je nutné dodržovat termíny dle denního rozpisu:-)