*Nečekaná komplikace*

Jsou situace, kdy v paměti uvíznou více okolnosti okolo porodu než porod sám.
» autor: Tomáš
Zdeněk, můj bývalý spolužák na gymnaziu, nyní lékárník, by tak rád chtěl být u krátce očekávaného porodu své manželky, když mu to před dvěma lety nevyšlo.

„Nu dobře, Zdeňku, jak chceš, nechci ti to rozmlouvat. Myslím jenom, že je velký rozdíl stát bezmocně u porodu vlastního dítěte po boku své trpící ženy nebo připravovat v laboratoři prášky, kapky čí mastičky. Nehledě k tomu, že ti náhle můžou zeslábnout kolena. Víš co tím myslím, ne?¨, chtěl jsem mu dát na uváženou.

„Prosím tě, vždyť já jsem jako kluk vyrostl na vesnici, kde se ledacos dělá nebo vidí. Přece nejsem žádná poseroutka!¨ , bránil se vehementně.

„No to jsem zvědav! Brzo se tedy uvidíme!¨ , rozloučil jsem se s ním a myslel si svoje.

Za několik dnů nato se skutečně objevili před vyšetřovnou u porodního sálu, oba v radostné náladě. Porod se už před hodinou rozběhl doma.

„Tentokrát se jedná o polohu koncem pánevním¨, seznámil jsem je s mým vstupním nálezem. Nevěřícně se podívali jeden na druhého. Velké mlčení. Pak Zdeněk rozpačitě a trochu bázlivě: „To není tak úplně normální, co? Jak to budeš řešit?¨
„Konec pánevní je tak dlouho normální než se zkomplikuje. Ale nepochybuji, že to zvládneme. Vždyť jsme na to tři !¨, pokusil jsem se je rozradostnit.

„Máte tu nějak těžký vzduch¨, poznamenal vtom Zdeňek a že prý se půjde na chvilku projít na chodbu.

„Ztratil jsi náhle odvahu? Vždyť přece několik kapek krve víc nebo míň tě nemohou vyvést z míry¨, chci mu připomenout jeho holedbání před několika dny.

„Pochopitelně, že ne. Budu přihlížet od dveří, abych tě nerušil a mohl ses tak lépe soustředit na to co budeš dělat!¨, dodal rychle, políbil udivenou manželku a šel se na chodbu nadýchat čestvého vzduchu k otevřenému oknu.

„Budu ti aspoň průběžně komentovat, abys měl později všechno v dobré paměti¨, navrhuji mu pak, když odcházíme společně k porodnímu sálu, kde naštěstí nebyla žádná jiná rodička. Zdeněk si skutečně stoupl do dveří a jeho manželka ho marně lákala, aby si sedl vedle ní. Jistě očekávala jeho soucit i povzbuzení. On však zůstává neoblomný, přitom ale tak nějak nejistý...

Porod postupoval naprosto ideálně. Když nastávala rozhodující fáze, ohlásil jsem Zdeňkovi: „Teď může dojít už jen ku vztyčení ramének, ale můžeš být klidný. Bezpečně ovládám hmaty, abych je vybavil. Pro jistotu ještě nastřihnu hráz!¨ Vůbec jsem dále nepřemýšlel proč náhle dostaly jeho oči tak trochu skelný výraz.

Hned nato se už rodí roztomilé děvčátko. Se slovy: "Budeš mít tedy přece jenom druhou dcerku¨, jsem se o něho přestal zajímat. Byl jsem nyní intenzivně zaměstnán až k tomu slavnostnímu okamžiku, kdy držím jejich druhorozenou za nožky hlavičkou dolů. Přitom se za silnějšího krvácení začlo odlučovat plodové lůžko. Pootočil jsem se, abych viděl jak bude reagovat na nový rodinný přírůstek. Jenomže......rám dveří byl prázdný a současně slyším jak na chodbě zapraskají pohotovostní pojízdná nosítka a skoro současně někdo bolestně vykřikne.

„Zdeňku, co je s tebou?¨, zavolám hlasitě. Z chodby se nic neozvalo. Odpupečníkuji rychle novorozence, odloučenou placentu zatím neprohlížím, odběhnu ke dveřím a vidím: Zdeněk zřejmě omdlel, leží na podlaze, vedle něho louž krve, která mu odkapává ze záhlaví, na něm nosítka. Asi si chtěl na počátku slabosti na ně lehnout, sjel s nich dolů a strhl je přitom na sebe. S takovou „porodní komplikací¨ jsem věru nepočítal!

„Přivolejte sestru z oddělení a nachystejte další stolek se šitím¨, nařizuji asistentce, došiji urychleně hráz, prohlédnu ještě placentu a už se zajímám o mého neočekávaného pacienta. Má povrchovou tržnou ranku na záhlaví, která svým krvácením dělá hrozivější dojem než tomu ve skutečnosti je.

Zdeněk se pomalu probírá a diví se: „Co se děje? Proč nejseš u porodu?¨ Sáhne si na bolestivé místo a po spatření své zakrvácené ruky znovu omdlévá! Ošetřit ho bez umrtvení několika stehy během jeho mdloby bylo pro mne krátkou záležitostí.

Nu a od té doby mám vždy vážné pochybnosti o tom, zda je vhodné a nutné, aby otec dítěte byl u porodu přítomen, obzvlášť když je navíc ještě lékárníkem.
Tipů: 25
» 17.03.12
» komentářů: 12
» čteno: 992(24)
» posláno: 0


» 17.03.2012 - 20:08
Měl by u toho muž být ,aby viděl co žena vytrpí.
» 17.03.2012 - 20:16
Hlavně, že to dobře dopadlo... a že porod proběhl zdárně a v porodnici, nikoliv doma... tatínek měl aspoň vícero zážitků, než jen narození dcery... ST
» 17.03.2012 - 21:11
Paulmatthiole
Hlava krvácí dost, to znám z jiného oboru :-) Každopádně je to poučné čtení. ST.
» 17.03.2012 - 21:33
Bylo to velice napínavé pro čtenáře...
» 17.03.2012 - 22:12
Pěkné čtení i poznání že není doktor jako doktor. Hezky se mi to četlo. Takže děkuji a ahoj.
» 18.03.2012 - 08:18
hmm to je dilema(pokud u toho manžel je)nejspíš si ženy poté víc cení..pokud není nemusí mít lékaři STarost i o něj:))Pěkný příběh krásně sepsaný:))
» 18.03.2012 - 16:44
Máš krásné povolání(nebo spíše poslání)píšeš obdivuhodně.Já osobně nejsem příznivcem přítomnosti otců u porodu.Láskyplný otec u porodu vesměs zmatkuje a porodníkům překáží.Je to středoevropská tradice,nebo móda?Ale dnes rodí matky o 2 generace mladší než jsem já-tempora mutantur
» 19.03.2012 - 10:46
Počínají se společně a přicházení na svět by mělo být také tak...
Ale každý dle svého gusta..
Pro slabší nervy je to vážně akce hustá...
Kdo chce, ať se schová doma,
jiný si ojedinělý zážitek do konce života
v mysli schová. :)
» 19.03.2012 - 18:42
Hezky se mi četlo i vzpomínalo, "za nás" se k porodům nepouštělo...až mé děti - dcera zdravotní sestřička - zakázala manželovi aby dal ostatním vědět, že už je v porodnici, to aby jsme neotravovali sestřičky, a syn "to" stihl 2x...
» 19.03.2012 - 19:57
Jo, lékárniky bych k porodu nepouštěl. :-))
» 08.05.2012 - 19:50
***
Jj, vesnický kluk, co se nezalekne pár kapek krve :-D
***
» 23.01.2016 - 00:16
No, teď přítomnoST otce u porodu frčí, ale myslím, že i v dobách, kdy se rodilo doma, obstarávaly porod spolu s porodní bábou hlavně ženy a chlap většinou čekal v kuchyni.
Argument zastánců, že si muž pak více váží ženy myslím nemá dlouhého trvání, proč tedy narůstá počet rozvodů?
Já jsem před lety neměl přístup ani na poporodní odd., s manželkou jsme si povídali či psali na papír přes skleněnou stěnu chodby a syna jsem viděl teprve až doma, to je dnes nemyslitelné, ale na sál by se mi tedy nechtělo. :-)

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Předchozí: *Pozvání na návštěvu* | Následující: ZMAŘENÁ NADĚJE*

© 2011 - 2024 libres.cz | Webdesign & Programming || PREMIUM účet za povídku
Ceske-casino-online.cz

Online hry zdarma.

Ostružina

Zábavný blog plný fotek nejen o bydlení, dekoracích, zahradě.