Kompliment
minipovídka ze života ...
» autor: Siorak |
No jo, každý máme své chyby, že? Já jich mám celou sbírku a jedna z nich je, že nejsem zrovna dobrý řečník. Dikce nic moc, někdy mluvím rychle, potichu a často polykám samohlásky. Někdy to vede k zajímavým situacím a dokonce i k trapasům. Tak třeba dnes dopoledne ..
Kolem dvanácté už jsem začal pociťovat hlad a tak se zvedám od kompu a jdu na oběd. Nálada slušná, venku jasno, poněkud mrazivo. Vyjdu ven a z dálky vidím známou, co jde zrovna z oběda. Tedy myslím, podle spokojeného výrazu v tváři. Je na ní přímo vidět, jak si užívá jasného počasí a čersvého vzduchu. Je drobnější štíhlé postavy a tak mi přišla trošku legrační velká pletená vlněná čepice, co má na hlavě. No jo, původem Řekyně, na ty mrazy si asi nezvykne nikdy, říkám si i když je sotva pod nulou. Blíží se ke mně. Rytíř ve mně si žádá improvizovaný kompliment.
„Ahoj, máš hezkou čәpičku!“
„PROSÍM?“
zastavila se a poněkud zvláštně se na mně podívala. Když říkám zvláštně, četl jsem v tom pohledu směs překvapení, snad i pohoršení a nesouhlasu.
„No, že máš hezkou ČEPIČKU!“
zopakoval jsem s úsměvem o poznání hlasitěji.
„AHA.“
Mile se usmála, pootočila se a každý jsme šli svou cestou.
Došlo mi to o pár kroků později. Zbývá se jen dohadovat, zda mi napoprvé rozuměla něco jiného, nebo si jen řekla o pořádné zopakování komplimentu. Anebo mi nerozumněla vůbec?
Kolem dvanácté už jsem začal pociťovat hlad a tak se zvedám od kompu a jdu na oběd. Nálada slušná, venku jasno, poněkud mrazivo. Vyjdu ven a z dálky vidím známou, co jde zrovna z oběda. Tedy myslím, podle spokojeného výrazu v tváři. Je na ní přímo vidět, jak si užívá jasného počasí a čersvého vzduchu. Je drobnější štíhlé postavy a tak mi přišla trošku legrační velká pletená vlněná čepice, co má na hlavě. No jo, původem Řekyně, na ty mrazy si asi nezvykne nikdy, říkám si i když je sotva pod nulou. Blíží se ke mně. Rytíř ve mně si žádá improvizovaný kompliment.
„Ahoj, máš hezkou čәpičku!“
„PROSÍM?“
zastavila se a poněkud zvláštně se na mně podívala. Když říkám zvláštně, četl jsem v tom pohledu směs překvapení, snad i pohoršení a nesouhlasu.
„No, že máš hezkou ČEPIČKU!“
zopakoval jsem s úsměvem o poznání hlasitěji.
„AHA.“
Mile se usmála, pootočila se a každý jsme šli svou cestou.
Došlo mi to o pár kroků později. Zbývá se jen dohadovat, zda mi napoprvé rozuměla něco jiného, nebo si jen řekla o pořádné zopakování komplimentu. Anebo mi nerozumněla vůbec?
Tipů: 17
» 27.01.12
» komentářů: 14
» čteno: 1220(35)
» posláno: 0
» nahlásit
» 27.01.2012 - 15:44
Renaud de Châtillon

Mně se to stává pořád :-D
» 27.01.2012 - 19:35
Paulmatthiole

Njn... někdy se to tak přihodí... :-))
» 28.01.2012 - 19:52

Řekni jí příště raději ¨kalimera¨.Přitom si nemůže nic špatného myslet.. :-)
» 28.01.2012 - 20:00

Tomáš: :-) Vyjímečně se to dotklo malinko tvého oboru... myslím, že to pochopila, to spíš mě to pak napadlo a vrtalo mi to hlavou ...
» 28.01.2012 - 22:06

To je milá příhoda, ale věřím, že v tu chvíli ti mohlo být v tom mraze i trochu horko.
» 29.01.2012 - 18:51

Vsadím krk, že rozuměla!
Mám taky hezký příběh. Moje kočka se jmenuje Kulich a já na ni volala velmi hlasitě přes celou zahradu - KULDO! No a soused se neopomněl s poťouchlým úsměvem optat, jakže se naše zvířátko vlastně jmenuje. :-)
Mám taky hezký příběh. Moje kočka se jmenuje Kulich a já na ni volala velmi hlasitě přes celou zahradu - KULDO! No a soused se neopomněl s poťouchlým úsměvem optat, jakže se naše zvířátko vlastně jmenuje. :-)
» 30.01.2012 - 21:10

Nebyla z vesmíru a nezná ještě naši řeč?
Anebo o něco prosí a tys jí nic nedal.
Anebo o něco prosí a tys jí nic nedal.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Předchozí: Květy na louce | Následující: Žena II.