Sandra a samota

* * * * * *

Sandra, vysoká, štíhlá
mírně oblé boky
malá hezká ňadra
tmavé husté vlasy,
ofina jí sluší.
Oči sytě modré, veliké
ty jsou na ní nejhezčí.
Podle mužů to tak bylo.

A stalo se to, přece se to stalo,
nikdy by tomu nevěřila.
Ale byla silná -vydržela to.
Zkrátka se to stalo
Blbost! Hynek to rozhodl,
nic se nestane samo,
za vším je někdo.
Zamiloval se…už zase.

Teď stála u okna
nahoře v ateliéru
s výhledem do krajiny
a na obytnou stodolu
kde žije on, Hynek. Sám
již 5 let….tedy ne sám,
se slečnou, každý rok jinou
Jája, Mája, Míla, Eva,
kolem každé hopsá stejně.

Idyla? Také ji zažila-3O let
Často hopsala ona,
kolem dětí i Hynka
teď jsou již z domu
a Hynek ten je přes dvorek.
Tvrdil,že miluje jen ji. Věřila mu.

Pohlédla z okna
u lesa domek stojí- osamělý
také sám - Samota,
pár stromů okolo,
kudy tam a kdo chodí? Lesem?
Nikdy tam nebyla. Nebyl čas
práce, rodina, dům, zahrada.
Malování, ráda malovala.

Samota.
Zajde se na ni podívat
Cítí nějaké souznění-
S domem? Něčím ji přitahuje
začíná se jí líbit
už vidí i cestičku
někdo po ní jde s dětmi
jako její dvě,když byly malé.

Namaluje samotu
a přinese jim obrázek
Komu?
Neví,ale to je jedno
nebe je modré, blankytně-
opouští ji smutek.
Dá se do práce
po dlouhé době.
Přidá světlejší barvy
maluje sluncem zalitou
Samotu.

* * * * * *