*A proč vlastně…? *

Někdy, když si získám důvěru pacientky natolik, že s ní hovořím takřka familiérně, tak se zpravidla náhle otáže: „A proč vlastně jste se stal ženským lékařem? Co vás k tomu vedlo? Jak jste si mohl vybrat právě takové povolání?¨Budete asi zklamáni, poněvadž odpověď je poměrně jednoduchá. Byl jsem k tomu shodou okolností víceméně donucen...

Na fakultu jsem se přihlásil a studoval vždy s představou, že budu jednou lékařem všeobecným, praktickým. Po čtyřiapůl letech všeobecného studia nás čekalo před závěrečnou zkouškou z gynekologie a porodnictví ještě šestitýdenní praktikum na fakultní porodnici. Tam jsme pod vedením a kontrolou klinických asistentů a nejzkušenějších porodních asistentek museli prokázat naše teoretické znalosti v praxi.

Takže jsme si nejprve osvojovali práci porodní asistentky s celkovou přípravou rodičky k porodu, školili jsme se v určování polohy plodu a v určování porodní fáze, vyhodnocovali plodové ozvy, vedli normální porody se vším, co k tomu náleží, asistovali a pak i prováděli malé porodnické zákroky, přihlíželi a později asistovali při velkých porodnických operacích.

Učili jsme se intubační narkózu a ovládání psychoprofylaxe porodních bolestí, stejně jako jsme si museli osvojit praktické znalosti pro případ první pomoci pro novorozence před předáním novorozeneckému kolegovi. Pochopitelně taky k tomu patřila každodenní vizita na oddělení šestinedělek a s porodní asistentkou dohled nad správným kojením.Těch šest týdnů jsme absolvovali ve střídavém dvanáctihodinovém turnusu ve dne v noci i o víkendu. Opravdová zabíračka...!

Po praktické zkoušce z tohoto praktika a po následující promoci mě při nástupu do nemocnice ředitel bez dlouhého uvažování přidělil na porodnici, kde se za deset dnů mělo uvolnit místo po odcházejícím kolegovi. Ku svému velkému překvapení jsem se měl v krátkosti stát samostatně pracujícím sekundárním lékařem tohoto oddělení!

Abych tam nestál na hliněných nohách, tak do mě těch devět dnů primář se svou zástupkyní a s oním odcházejícím kolegou doslova pumpovali své znalosti, vědomosti a především zkušenosti, které mi v dostatečné míře až dosud vzdor onomu kurzu chyběly.

A tak jsem v dílně mého mistra primáře jako jeho učeň nedělal ve dne v noci nic jiného, než že jsem rodičky přijímal, vyšetřoval, diferencoval plodové ozvy, odrodil, šil nástřihy hrází, kontroloval placenty, asistoval při operačních zákrocích, dával narkózu, pečoval o šestinedělky, měl dozor nad správným kojením a tak dále…

Výukový talent mého pana primáře, kterého jsem si velmi cenil a považoval za svého druhého otce, byl opravdu obdivuhodný. Dá se říct, že se mi věnoval opravdu vášnivě jakoby tušil, že jeho slova padají na úrodnou půdu.

Po deseti dnech tedy došlo na porodnici ke střídání stráží. Zanedlouho nato v jedné zimní noci se definitivně rozhodl můj osud: musel jsem mého mistra doslova dát „vytáhnout“ z postele. Aby mi na porodním sále s rozjásaným pohledem potvrdil, že jsem zavčas objevil obtížně diagnostikovatelnou obličejovou polohu!

A aby přitom prohlásil: „Hochu, z mého oddělení tě už nikam nepustím a udělám z tebe gynekologa ať už chceš nebo nechceš!!“

Tak se i stalo, poněvadž svá slova skutečně dodržel…!