... jen tak, pro radost.

Sci-fi. Zatím?

Tolik mi na Marii záleželo, že jsem přikázal sálovému personálu, aby mě přivolali, až ji budou přijímat a to i v případě, že bych byl právě mimo službu. Jednak jsem se znal dobře s jejím manželem, ale hlavně, že měla ke mně skoro slepou důvěru, když jsem ji dovedl po svízelném léčení neplodnosti až k jejímu toužebnému těhotenství. Proto jsem ji chtěl doprovázet i v její těžké hodince.

Volá mi dopoledne kolega z chirurgie: „Máme tu dvě pacientky, mladou prvorodičku a její matku. Upadly na náledí a obě si zlomily ruku. Dostaly teď sádru, ale protože si naříkají na jakési divné pocity v břiše, tak ti je posílám na kontrolu, než je propustíme domů.“

Malý návrat do mládi.

Jeden NEobyčejný večer ...

mikro-povídka. :)

Jen pár řádků

Nechápu, proč se tolik žen stydí svléknout se před lékařem. Vždyť je to jen mužský, jako každý jiný. /Brigitte Bardotová

skutečný příběh

Příběh o rodině, která z vrcholu spadla až na dno. A to jen díky systému, který nemá chybu.

A pak, že nemají důchodci fantazii - od mojí mámy

Já už takto odpovídám někdy Tobě někdy jinému…

Revizor - ne ten od Gogola

...:-)

Tak, dámy a pánové, poslední povídka ve sbírce, dávám si pohov... všem, kteří mne četli/čtou mockrát děkuji!

Jen tak žertuji

Taková povídka. Dvanáct kratších částí. Snad nebudu nudit.