*Znásilnění?*

„Je tu policie. Chtějí s vámi mluvit, jde o naléhavé vyšetření,“ budí mě sestra ve čtyři hodiny ráno ve službě na porodnicko-ženském oddělení. Za chvílí nato se mi legitimuje civilně oblečená policistka a představuje mi devatenáctiletou dívku s obvázanou hlavu.

„Pokus o znásilnění při maturitním večírku. Po chirurgickém ošetření potřebujeme ještě váš odborný nález,“ slyším stručnou žádost. Mladistvá se viditelně chvěje, dívá se na mě tázavě a přitom vyděšeně. Je mi jí líto. Určitě se bojí toho, co ji nepříjemného čeká. Možná to bude její úplně první gynekologická prohlídka? Je mi ale odněkud známá...Odkud jen...? Ten obvaz na hlavě mě ruší....! Ale ano! To je přece Ivana! Vždyť bydlí skoro v sousedství v naší ulici a její matce jsem byl dvakrát u porodu!

„Ivanko, copak se vám stalo? Pojďme, promluvíme si o tom trochu,“ vezmu ji za ruku a jdeme spolu vedle do hovorny. Celá rozechvěná mi vylíčí svou story. Podnapilý spolužák ji pod záminkou vylákal do zahrady a začal se na ni sápat. Křičela a bránila se jak mohla, až jí praštil něčím do hlavy, že ztratila vědomí. Je teď sama nejistá a neví co se s ní stalo. Spolužáci ji našli až za pár minut, když se nevracela.

„Pane doktore, jsem tak ráda, že mě budete vyšetřovat právě vy. Vždyť jste mě přivedl na svět! Moje maminka mi často vyprávěla, jak jste se jí věnoval, když jsem se měla narodit. Ale i tak se hrozně moc stydím a mám strach, že to bude bolet. Dosud jsem na žádné takové prohlídce nebyla..., vždyť já vůbec nevím, co...a jak...,“ chvěje se čím dál víc. Je mi jasné, že je psychicky narušena a že nyní záleží na mně, abych to ještě víc nepohoršil!

„Rozumím vám, Ivanko a vím, že to je pro vás krutě nepříjemné a že máte strach. Ale trvá to jen chvilku a nic vás nebude bolet, to vám zaručuji! Jsme přece vlastně staří kamarádi a zvládneme to spolu jako už tehdy s vaší maminkou, no ne?!“

Vděčně se na mě podívá a jdeme zpátky do vyšetřovny. Naznačím jí kde je převlékací kabina. Děvče je ale bezradné, takže se jí musí ujmout sestra. Pokynu policistce kam si má stoupnout do pozadí a čekám. Po chvilce Ivanka vychází z kabiny. Spodní polovina těla obnažená, oběma dlaněmi zdůrazňuje, že se moc stydí. Postaví se k vyšetřovací žídli, ale zády ke mně a to mě přivádí do nečekaných rozpaků!

Vím, že ve strachu jsou ženy sugestibilnější než jindy. V mžiku si vzpomenu na můj tolikrát osvědčený hypno-sugestivní trik, který právě teď mohu uplatnit a Ivanka si nikdy příště na svou první gynekologickou prohlídku ani v detailu nevzpomene!

„Podívejte se, Ivanko, uděláme to takhle,¨ stoupnu si napravo od ní, uchopím ji za ramena a mírně ji otáčím dozadu.

„Nejprve se otočíte a stoupnete na stupínek. Položím vám teď mou dlaň na záhlaví, zatím co vy se díváte na špičku ukazováčku mé pravé ruky. Budu ji přibližovat k vašim očím čím dál blíž, až ji uvidíte dvojitě,“ přitom přesně vím, kdy se tomu tak stane.

„Teď právě tomu tak je....začínají se vám zavírat víčka....jsou stále těžší a těžší......pociťujete příjemnou únavu.... musíte si sednout...je vám na spaní... pohodlně si uléháte,“ přitom jí pravou rukou tlačím mírně do čela, tím pocítí i tlak mé ruky v záhlaví a lehá si.

„Kolínka na obě podpěry....vždyť vy se přece ničeho nebojíte!“ Vše funguje jak si přeji. Ivanka má zavřené oči, zcela uvolněná zhluboka dýchá.

„Myslete si, že jste u kožního nebo očního lékaře. Ti vyšetřují taky jenom zrakem a lupou, jako teď já. A to přece nebolí! Až uslyšíte, že prohlídka skončila, probudíte se jako ze sna a půjdete se obléknout,“ říkám jí důrazně. Přitom zjišťuji i lupou naprosto normální anatomický nález. Letmo odeberu ještě vatovou štětičkou sekret k mikroskopickému vyšetření. Ani jedna jediná spermie!

„Ivanko, vyšetření skončilo. Měla jste velké štěstí, jste naprosto v pořádku!“ Protírajíc si oči se pomalu vztyčuje a vidím jak je šťastná. Pak ale hbitě seskočí s vyšetřovací židle, znenadání mě políbí na čelo a už je v kabině. Obě přítomné ženy se usmívají a já překvapením nevím, co k tomu říct.

„Nález dostanete zítra písemně, pro dnešek vám to musí stačit, doufám,“ říkám policistce a po nečekaném polibku získávám pomalu svou dřívější duševní rovnováhu.

Při rozloučení s Ivankou vidím, že je jako znovuzrozená. Zbavená obavy, že pokus o znásilnění zanechal nějaké následky i to, jak absolvovala svou první gynekologickou prohlídku, jí zřejmě daly nový impuls do života!