Netřesk

Jelení volání

Někdy život i příjemně překvapí ...

žák kadet spisovatel XT32CMNF, který se vzepřel svému osudu

Jak jsem jednou pracoval ještě před nástupem do zaměstnání

Když vyšly do prodeje moje knižní povídky „Věnováno ženám“, rozhodl jsem se, že jejich autorské čtení uskutečním v knihovně města, kde jsem působil jako sekundární lékař na porodnici a ženském oddělení. Tam se totiž většina příběhů odehrála.

Od samého začátku, co jsme se znali, byl můj gymnaziální spolužák Ivan tak nějak jiný. Vyrůstal v rodině bez otce pod vlivem a péčí své matky, babičky a starší sestry. To asi způsobilo, že působil mezi námi ostatními ve třídě tak trochu zženštile, ať už svým chováním nebo zálibou v různých voňavkách. Dával nám ve třídě taky najevo, že pochází z Prahy, ačkoliv se jeho rodina po smrti otce přestěhovala na Moravu, když mu byly teprve asi čtyři roky. Ale mezi námi Moraváky platil vždy jako Pražák. Až do oktávy jsme spolu seděli společně v první lavici. On byl lepší hlavně na franštinu a na kreslení, mě víc zajímala němčina a biologie. Lehkou atletiku jsme dělali oba dva. Jeho zajímaly hlavně běhy na střední tratě, hod oštěpem a skok o tyči, mě spíš přitahoval vrh koulí, hod diskem a skok do dálky. Přes všechny tyto rozdíly jsme byli dobrými přáteli a kamarády.

.. noo, není to tak úplně povídka, žeee.. :)) ale dojdeme až "na vrcholky hor", tak snad mi po přečtení bude odpuštěno.. nenašla jsem vhodnější ustájení..

...

Jen tak

S psychiatrem doktorem Hambachem jsem se kdysi seznámil v Norimberku na gynekologicko-psychiatrickém semináři. Téma bylo: „Problémy dívčí puberty“. V polední přestávce mi začal vykládat svou zajímavou story.

humor ze života:-)

Potřebuji poradit, pomoc nebo alespoň účast. Předem Vám děkuji!

minipovídka o předsudcích v nás

Reportážní povídka

každý ho má...

Přesunujeme. Omlouvám se za opakování se, ale musím si trochu zaplnit profil.

¨Neb nikdo nikdy neví co se může státi... Z připravované sbírky: Vzpomínky ženského lékaře

Mít či nemít

Anotace na konci