Kvočna

Kvočna

Seskočila z bidla na zem jako poslední. Ven nepospíchala, v boudě bylo teplo. Slepičí hejno se vyhrnulo na dvůr a začalo zobat navlhčené pečivo, které vysypala na několik velkých plechů žena ze statku.
„Pojď, Černoško, najez se, než ti to ostatní sežerou,“ poponesla hospodyně opatrně v náručí velikou slepičí hroudu peří s leskem kvalitních briket. Stará kvočna párkrát ďobla do červené dužniny na melounových slupkách, to byl její oblíbený pamlsek, a kolébavými pohyby se vrátila. Usedla na práh slepičárny a pozorovala dění kolem podnosů. Kohout s hlasem jako porouchaný budík běhal od jednoho tácu k dalším. Bojovník Budík. Drnčivým kokrháním svolával slípky k jídlu.
Vloni jich bylo šest, vajec z cizího hnízda, slípka na nich nechtěla sedět. Černoška, jako už poněkolikáté, mámu nahradila.Po třech týdnech perného sezení se vyklubali. Pět kohoutků! Nejoblíbenější z kuřat byl mírný Kalimero, bělostný krasavec s dlouhými ozdobnými perky. Jediná vylíhnutá slípka se jmenovala Divoška. Denně odvážně přelétala ohradu. Špacírovala po celé farmě a na noc se vracela.
Hlava odpočívající kvočny, skloněná ke straně, jedním očkem pozorovala kocoura Zrzíka. Plížil se k podnosu s jídlem. Budík výstražně zakokrhal a kocour utekl. Kalimero i Střapáček by ho nechali pojíst s nimi, ale s Budíkem nejsou žádné žerty. Je to bratr Divošky.
Na švestce sedělo několik hrdliček a strak. Čekaly, až slepice poodejdou, aby měly taky něco z hostiny. Letní ráno, jak je Černoška zná už tolik let. Každé léto vyváděla na dvorek kuřata, většinou „adoptovaná“. Rozvážná, statná máma s nimi měla až do podzimu plnou hlavu starostí. Učívala je hrabat, popelit se, vybírat nejlepší sousta. Plašila koťata, která chytala Kalimera za dlouhá okrasná pírka.
Tak to šlo deset roků. Černoška pozorovala, jak nové generace kuřat sílí a stávají se dospělými. Až letos na jaře…
Do výběhu vyšplhal po střeše kurníku lišák. Střapáček a Kalimero se bojovně načepýřili a varovně kokrhali, a lišák hned popadl kropenatého Střapáčka za krk a přelezl s ním plot. Na vedlejší zahradě nastal kohoutův konec. Predátor se po chvíli vrátil a zaútočil na Kalimera. Máma slepice se proti lišákovi rozlétla s bojovně roztaženými křídly, ale lišák pohrdnul její obětí. Nechtěl starou slepici, ale mladého kohoutka.
Toho dne vybil půlku hejna, kvočna pozorovala, jak zakousnuté slepice zahrabává jako pes do hlíny. Dělal si zásoby na horší časy. Chytil i Divošku. Z hejna zbyly jen staré slepice, jedna kulhavá, z kohoutků nejhubenější Budík.
Na dveře slepičí boudy dopadnul odpolední stín. Kvočna zamířila dovnitř mezi prvními. Je čas jít spát.