Na začátku jara

Počítal svoje drobné,
bylo jich tak málo, jako hezkých dní v jeho dlouhém životě.
Na popraskaných dlaních, se lesklo ve slunci pár stříbrných mincí.
Díval se na ně a bylo vidět, jak moc by si přál aby jich bylo víc.
Potom svou dlaň sevřel a drobné spolu s ní, vložil hluboko do kapsy.
Sedl si na lavičku a ubalil si cigaretu.
Kouřil, díval se do slunce a užíval si teplé jaro.
Nevěděl jsem, jestli mu mám závidět nebo ho litovat.
Byl starý, byl sám ale nebyl opuštěný.
Hejno holubů přistálo u jeho nohou a on opatrně vyndal z kabátu kousek pečiva a nenucenou lehkostí ho trhal a házel chtivým ptákům.
Byl ochoten se rozdělit i o to málo co měl.
Byl možná poslední na světě kdo to ještě dokáže.
Zavřel jsem knihu a svůj pohled jsem upřel jen a jen na něj.
Nevšímal si okolního světa, vychutnával si jen svůj namíchaný tabák.
Pomalu jsem vstal a šel k němu.
V kapse jsem našel bankovku a když jsem ho míjel podal jsem mu ji.
Nevím vůbec proč jsem to udělal, snad jsem si myslel, že je to správné.
Podíval se na mne a potom na peníze.
Byl překvapený, ale tak nějak zvláštně, poznal jsem to v jeho očích.
Típl nedopalek a odhodil ho za sebe do trávy.
Proč mi dáváš ty peníze? Zeptal se tiše.
Myslím, že je potřebujete víc než já, odpověděl jsem poněkud nesměle.
Děkuji, řekl ale já je nechci.
Bylo mi stydno z toho co jsem udělal.
Poznal to na mě a zadíval se na knihu kterou jsem si nesl.
Pokud mi chceš něco dát, vezmu si tuhle knížku.
Ano, jistě tady je, řekl jsem a podal mu ji.
Byl to Charles Bukowski, jeho Poštovní úřad.
Pohladil knihu po obalu a přivoněl k ní.
Tohle je dobrý čtení, řekl a obrátil prsty několik stránek.
Děkuji řekl klidně, dal knihu do kapsy a odešel někam ke starému městu.
Sedl jsem si na jeho místo, zapálil si cigaretu a díval se jak odchází.
Bylo mi tak nějak zvláštně, z našeho setkání ale nejvíc asi smutně.
Smutně z toho, že takoví lidé prostě jednoho dne nebudou.
Opřel jsem se zády o lavičku, zvedl jsem obličej k slunci a vychutnával si cigaretu.
Bylo jaro a zpěv ptáků míchající se s šuměním řeky byl neuvěřitelně konejšivý.
Ke vší té pohodě už mi chyběla jen dobrá knížka.