Hroznej den

HROZNEJ DEN.


Milý deníčku. Musím se ti svěřit s tím, jak strašný den byl ten dnešek.
Tak. Hnedka ráno jsem zaspala. Nenatáhla jsem si budík. Nebo spíš natáhla, ale ze spaní jsem ho zamáčkla a bylo to. Zaspala jsem autobus.
Bez snídaně jsem vyběhla ven, abych chytila Evu. Ona jezdí autem a někdy mě vozí. Teda když zaspím. Jak jsem vyběhla, ujely mi nohy na ledovce a hrozně jsem si narazila zadek.
Eva je fajn. Ale ten její blbeček se mohl uchechtat. Musela jsem být zticha a trpět. Od té doby, co utekl ode mne k ní, jen se mi posmívá. Jely jsme. Blbeček jezdí na kole. V tomhle počasí!
No, jely! Na první křižovatce ve městě do nás zezadu nabouralo auto. Plasty lítaly, ale nikomu se nic nestalo. Eva musela čekat, až přijede policie a tak jsem sedla na dvojku.
Ke škole jsem dojela na jedné noze. A ta, myslím, ani nebyla moje. Hrůza! Mokrá, zválená a kulhavá, jsem se vplížila do sborovny. Všichni už tam byli. A ty kecy! Dopoledne jsem překulhala, ale přežila. Oběd ve školní jídelně nestál za řeč.
UHA. Jakási univerzální hnědá omáčka s rýží. Když jsem odnášela podnos, bodlo mě v naraženém kyčli a všechno mi upadlo na zem. Puberťáci měli svátek! Smích jsem slyšela až ve druhém patře.
Odpolední vyučování skončilo o několik hodin později, než bych potřebovala. Vybelhala jsem ze školy a šla si naproti nakoupit. Opřena o vozík jsem sledovala neuvěřitelnou frontu u jediné obsazené kasy. Jediné, co na tom bylo dobré, bylo milé flirtování s hezkým mladíkem, jenž stál za mnou. Naložila jsem plnou igelitku nákupu a spěchala ven, jestli na mne nečeká. Kousek od kasy se utrhlo ucho igelitky a všechno se mi vysypalo. Trapas! Sympatický mladík, jenž na mne celou dobu čekal a dal mi přednost ve dveřích, mi venku vytrhnul kabelku z ruky a utekl. Klíče, doklady, peníze.. Všechno pryč.
Domů mě dovezlo policejní auto v půl osmé večer. Všichni sousedi koukali za záclonami. Evin blbeček se smál jak magor. Ještě za dveřmi jsem slyšela jeho chytrosti. Milý deníčku. Za posledních třicet let, jsem nezažila takový den.