SPLNĚNÍ TOUHY PO SEDMDESÁTI LETECH - Tedy v osmdesáti

Od dětství se mi líbili sádroví trpaslíci. Chtěla jsem vždy dva
-jednoho, který by pracoval, měl staré dřevěné kolečko, lopatu a rýč,
-druhého, který by nedělal nic, seděl by a kontroval prvního, aby se neflákal.

Čas plynul, trpaslíci byli prohlášeni za největší kýč, ale já po nich vytrvale toužila.
V devadesátých letech byli k dostání plastoví trpaslíci, ale ti se mi vůbec nelíbili.
Až nastal den D přišla jsem ke kamarádce a na zahradě stál ON – vytoužený pracující sádrový trpaslík. To byl sen. Ten je krásný, hlesla jsem. Kamarádka řekla, že trpaslíka vyhazuje, protože je rozbitý a překáží.
Pak se mě rozpačitě zeptala, zda ho nechci. Trpaslíka jsem hodila do tašky a utíkala jsem s ním tryskem domů, aby si to Květa nerozmyslela. Našla jsem pro něho místo na skalce a se slovy-jsi krásný Čendo, jsem mu dala dobrou noc.

To co bylo dál jsem se dozvěděla až z Čendova deníku.


DENÍK SÁDROVÉHO TRPASLÍKA ČENDY I
Autor Čenda

Curriculum víte?

pro ne latiníky „životopis“


Jsem 26 cm vysoký sádrový trpaslík vyrobený ve třicátých letech minulého století.

Po těžkém úrazu, který skončil ulomením téměř celé pravé ruky a zlomeninou klenby lebeční, jsem byl neznámou osobou vynesen k popelnici.

Paní Lena mne našla u popelnice, odnesla na skalku a se slovy „jsi velký fešák, Čendo“ mně dala dobrou noc.

Jak z mnoha vědeckých studií vyplývá, se 74,6% jistotou ožije subjekt, který obdržel jméno.
Svou současnou existencí potvrzuji oprávněnost tvrzení renomovaných odborníků.

Deník trpaslíka II

Autor ČENDA

Konec dobrý, všechno dobré.

Probudil jsem se ve tři ráno a ve svitu měsíce jsem viděl, že stojím v překrásné krajině. Obklopovaly mne staleté borovice, smrky břízy a růžové keře azalek.
Asi za hodinu projelo kolem mne policejní auto a z něj vylezli dva policajti.
Diskutovali o tom, že v naší ulici došlo ke krádeži. Opatrně jsem se schoval pod azalkový keř, ani jsem nedutal-uvědomil jsem si, že nemám občanský
průkaz a mohl bych být považován za zloděje. Vlastně nemám vůbec nic.
Jsem, bezdomovec-nemám zdravotní průkaz, rodný list, řidičák-prostě nemám NIC,NIC,NIC. Nevím, kdo jsou moji rodiče, nemám sirotčí důchod (dnes jsem ožil)
Ani starobní důchod (před 80 lety jsem byl vyroben). Nemohu pracovat ani podnikat (nemám doklady)

Když v osm ráno se na mne přišla podívat paní Lena prosil jsem ji, aby mi část pozemku pronajala. Dohodli jsme se, že jí budu platit 6 Kč ročně za 2,5 čtverečního
metru na stavbu chaty a ona mi poskytne denně čaj, půlku rohlíku a polévku.
A navíc mi dala spojení na syna Tomáše, který mi určitě pomůže. Pan domácí naši dohodu odsouhlasil.

SLÁVÁÁÁÁÁ!!!!!