Skutečná příhoda...

Ani to není povídka. Je to vyprávění o tom, co se mi skutečně stalo. O pokoře, statečnosi a touze jednoho obyčejného člověka.

skutečný příběh

Nakupování se vyplatí.

Dopis do nebe - kde láska a pravda už zvítězila nad lží a nenávistí

...ale tak docela na to nespoléhejte.

Volá mi dopoledne kolega z chirurgie: „Máme tu dvě pacientky, mladou prvorodičku a její matku. Upadly na náledí a obě si zlomily ruku. Dostaly teď sádru, ale protože si naříkají na jakési divné pocity v břiše, tak ti je posílám na kontrolu, než je propustíme domů.“

Jak to mám já

Tedy blb

Předmluva: z připravované sbírky ¨Vzpomínky ženského lékaře...¨ (stalo se ještě v době „předmobilní“).

občas se toulám...kdesi za geomagnetickými póly…

Její porod proběhl normálně, bez komplikací a nebylo třeba, abych musel nějak zasahovat. Vlastně jsem u něj ani nemusel být, ale přesto jsem se dokonce nějak na tuto chvíli i těšil. Rodila totiž Irena. (doplněná a přepracovaná již publikovaná povídka)

Trošku delší retro vzpomínky, než je mým zvykem, ale opět věnováno ženám. Nakonec i pro vnímavé muže.

Po vzniku Berlínské zdi jsem byl vyslán v rámci humanitární akce naší republiky do tehdejší NDR, kde mě delegovali do okresní nemocnice, lékaři téměř opuštěné. Spolupracoval jsem s primářem porodnice a gynekologie docela dobře. Střídali jsme se v ambulanci, u operačního stolu, v nočních i nedělních službách. Sestry i porodní asistentky mi usnadňovaly práci kde a jak jen mohly. A primář nešetřil chválou. Byl spokojen a já se cítil skoro jako mezi svými. Všichni viděli, že pracuji za tři: za jeho chybějícího zástupce a dva sekundáře, kteří v té pohnuté a neklidné době své pracoviště také opustili a odešli na Západ.

To bych mohl poslouchat pořád

Taková soudnička

Malý návrat do mládi.