Pane bože

Předfinale. Třetí díl autobiografické povídky

Dívám se na fotografii. Znám jméno autora, jen malinko zachycený okamžik. A tak ji na sebe nechávám působit a vytvářím si k ní vlastní příběh. Třeba odpovídá skutečnosti, třeba je úplně jiný - to mi nevadí. A myslím, že by to nevadilo ani autorovi, protože snahou každého autora je vytvořit dílo, které osloví. Dnes mě oslovil snímek "Chlapec s vínem" fotografa "HC-Bressona"

Od samého začátku, co jsme se znali, byl můj gymnaziální spolužák Ivan tak nějak jiný. Vyrůstal v rodině bez otce pod vlivem a péčí své matky, babičky a starší sestry. To asi způsobilo, že působil mezi námi ostatními ve třídě tak trochu zženštile, ať už svým chováním nebo zálibou v různých voňavkách. Dával nám ve třídě taky najevo, že pochází z Prahy, ačkoliv se jeho rodina po smrti otce přestěhovala na Moravu, když mu byly teprve asi čtyři roky. Ale mezi námi Moraváky platil vždy jako Pražák. Až do oktávy jsme spolu seděli společně v první lavici. On byl lepší hlavně na franštinu a na kreslení, mě víc zajímala němčina a biologie. Lehkou atletiku jsme dělali oba dva. Jeho zajímaly hlavně běhy na střední tratě, hod oštěpem a skok o tyči, mě spíš přitahoval vrh koulí, hod diskem a skok do dálky. Přes všechny tyto rozdíly jsme byli dobrými přáteli a kamarády.

Jednu dobu se mělo v kurzech autosugesce, autogénního tréninku či hypnózy docílit bezbolestného porodu. Výsledky byly ale všelijaké...

A pak, že nemají důchodci fantazii - vracím k mámě autorce, jenž to původně nechtěla zveřejňovat - nebylo to zcizeno- naopak vnuceno.

asi za dvacet minut mi zazvoní budík:-)a v lázních je nutné dodržovat termíny dle denního rozpisu:-)

Přepracování soutěžního „Vzkříšení “

Máme svobodu...................................

Krmítko

Jak to s námi někdy život válí

Předmluva: druhý díl povídky ¨Černý - bílý¨

...

..věnováno všem dobrým duším, které mají rády zvířata...

Obě byla jednovaječná dvojčata a nedala se od sebe rozeznat. Lišila se především tím, že Alice měla děti dvě a Marie dosud žádné, ačkoliv se obě sestry vdávaly ve stejný den a obě si přály stát se brzy matkou.

Kolega Rudolf, sekundář na interně, mi u oběda sděluje: „Pošlu ti odpoledne náš nový příjem. Ani jsem ještě neměl čas, abych se na ni řádně podíval. Přišla před chvílí, patnáctileté děvče, posílá ji praktik, asi prý zánět ledvin. Nějak se mi to ale nezdá, tak ji vem důkladně pod lupu, abychom neléčili nějaká kukaččí vejce, která nám nepatří.“

Jako nejmladší z nás kolegů, mám dnes svou víkendovou službu poprvé s naším primářem. Spoléhám se, že mi bude nápomocen radou i skutkem, kdybych se dostal nějak do ¨úzkých¨.

Někdy život i příjemně překvapí ...

Klid a pohoda - za okny je tma a já vzpomínám na dnešní odpolední převoz. Ten ranní stál taky za to!

...