Lovy beze zbraní
Netřesk
» autorka: střelkyně1 |
Je to sedm let, sedm dlouhých let co jsi mě nepohladil.
A já teď stoupách v těchto pochmourných dušičkových dnech na půdu a mířím ke staré lepenkové krabici, ke všemu co mi po tobě zbylo. Tady s tebou bývám sama, říkám ti jak mi stále scházíš a jak na tebe myslím. Sedám si na trám, zavrtávám se do flanelové košile a vytahuji zažloutlý list papíru. Písmenka přede mnou vyskakují a já se začítávám do tvých příběhů a chlad mi začíná být cizí. Táto zase hřeješ a hladíš...
Netřesk je rostlinka, malá skalnička s tuhými listy-snad ji znáte všichni. Chodili jsme kdysi po pálavských vrších a přítel ji ze žertu utrhnul, ač je to, pokud vím, zakázáno, a vhodil do kapuce mé staré prošívané bundy.
Pak jsem na skalničku léta zapoměl - visela v bundě ve skříni chaty, až do chvíle, kdy jsem chtěl tu špinavou sešlost spálit.
Z kapuce vypadla rostlinka - žlutá, seschlá,mrtvá.
Nevím, co mi to napadlo, ale ten starý mrtvý netřesk jsem zasadil do své zanedbané skalky a zalil ho.
Více jsem se o něj nestaral.
A představte si, on se znovu zazelenal a vstal z mrtvých, dodnes mi kvete. A je ho plno. Ale rozrůstal se pomalu.
Neštěstí zatím nechodilo po horách, ale po lidech. I já jsem byl dlouhou dobu nemocný, zemřel mi tatínek a kamarádi se z velké části rozešli.
Oživlý netřesk mě posiloval na této knížce. Psal jsem ji pomalu. Ale všechno v ní jsem zažil.
Berte ji prosím, jako hrst do větru rozhozeného podzimního listí. Někdo na ně šlápne ,někdo si list zvedne. A někdo se z něj třeba potěší.
A žijte pomalu! Rozkvetete jako netřesk.
Jaroslav Müller
A já teď stoupách v těchto pochmourných dušičkových dnech na půdu a mířím ke staré lepenkové krabici, ke všemu co mi po tobě zbylo. Tady s tebou bývám sama, říkám ti jak mi stále scházíš a jak na tebe myslím. Sedám si na trám, zavrtávám se do flanelové košile a vytahuji zažloutlý list papíru. Písmenka přede mnou vyskakují a já se začítávám do tvých příběhů a chlad mi začíná být cizí. Táto zase hřeješ a hladíš...
Netřesk je rostlinka, malá skalnička s tuhými listy-snad ji znáte všichni. Chodili jsme kdysi po pálavských vrších a přítel ji ze žertu utrhnul, ač je to, pokud vím, zakázáno, a vhodil do kapuce mé staré prošívané bundy.
Pak jsem na skalničku léta zapoměl - visela v bundě ve skříni chaty, až do chvíle, kdy jsem chtěl tu špinavou sešlost spálit.
Z kapuce vypadla rostlinka - žlutá, seschlá,mrtvá.
Nevím, co mi to napadlo, ale ten starý mrtvý netřesk jsem zasadil do své zanedbané skalky a zalil ho.
Více jsem se o něj nestaral.
A představte si, on se znovu zazelenal a vstal z mrtvých, dodnes mi kvete. A je ho plno. Ale rozrůstal se pomalu.
Neštěstí zatím nechodilo po horách, ale po lidech. I já jsem byl dlouhou dobu nemocný, zemřel mi tatínek a kamarádi se z velké části rozešli.
Oživlý netřesk mě posiloval na této knížce. Psal jsem ji pomalu. Ale všechno v ní jsem zažil.
Berte ji prosím, jako hrst do větru rozhozeného podzimního listí. Někdo na ně šlápne ,někdo si list zvedne. A někdo se z něj třeba potěší.
A žijte pomalu! Rozkvetete jako netřesk.
Jaroslav Müller
Tipů: 21
» 23.11.13
» komentářů: 12
» čteno: 751(19)
» posláno: 0
» nahlásit
» 23.11.2013 - 19:27
krizekkk
Žiju rychle a dokvétám. ST
» 25.11.2013 - 16:51
ano zvítězí protože v jednoduchosti a v přírodě je síla.Děkuju všem za zastavení
» 26.11.2013 - 21:54
taky jsem už několik let neměla šanci být pohlazená... a každý den několikrát očima hladím fotku...
jako by tu byl... táta...
žiju, pomalu, za nás oba... normálně jsi mi rozslzela... děkuju... tohle jsou slzy milý...
jako by tu byl... táta...
žiju, pomalu, za nás oba... normálně jsi mi rozslzela... děkuju... tohle jsou slzy milý...
» 27.11.2013 - 14:00
jé..Přátelé zeleného údolí.. legendární seriál, měla jsem ho ráda a mít budu :) **
» 04.12.2013 - 07:33
Markétko, děkuju Ti, že se s námi dělíš o tyhle poklady! I kdybych neměla jedinou minutku volnou, na jejich přečtení si ji vždycky najdu!
Zdravím a myslím na Tebe!
.. a ještě ST, ale to je tak málo..
Zdravím a myslím na Tebe!
.. a ještě ST, ale to je tak málo..
» 05.12.2013 - 23:12
krásná životní moudrost spojená s přírodou...
a připomnělo mi to jedno ruské přísloví...
,,když víš že něco nestihneš jdi pomaleji,,...
a připomnělo mi to jedno ruské přísloví...
,,když víš že něco nestihneš jdi pomaleji,,...
» 20.12.2013 - 17:49
Náhodou jsem se zatoulala zpátky a našla tuhle krásu, tak dodatečně ST. Jako malá jsem měla oblíbenou knížku Kvetoucí svět, byla i o netřeskách, mám je ráda.
» 20.12.2013 - 18:03
jita.1965: Kapka: děkuji moc kapičko a Jituško za tátu a přeji moc krásné vánoce...
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Předchozí: Barbařina zima | Následující: Lovy beze zbraní