Manažer na statku(syn Ivan mi líčí své zážitky)

„Mám do dnešní debaty o spolupráci s chirurgy taky jednu příhodu. A sice o appendicitidě u pokročile těhotných“, zapojí se primář Carda do rozhovoru u lékařského štamtyšu.

...

Další reálná povídka o mimoměstském zvířectví

Alena je naší nejzkušenější instrumentářkou, pracující u nás už přes dvacet let. Ve svých čtyřiceti stále ještě bezdětná. Svá dosavadní čtyři těhotenství potratila vždy nejpozději ve třetím měsíci. Takové případy se nevyskytují často, Alena byla, bohužel, jedním z nich. Jejich příčiny se zpravidla neobjeví snadno, ale někdy se to stane i náhodou. Výškrab jí prováděl vždy náš bývalý primář, nyní už penzionovaný.

a je to pohádka (Zatím poslední povídka z venkova)

Předmluva: Osmačtyřicátnice, dvacet let vdaná a stále ještě bezdětná, silně depresivní z nesplněné touhy po dítěti. Nesčetněkrát i s manželem vyšetřovaná a opakovaně bezvýsledně léčená. Její touha po dítěti byla opravdu neobvykle extrémní a duševně vysilující. Na pokraji zoufalství skončila nakonec v mé ordinaci.

....

… vymyšlený příběh, podle skutečných událostí.

...

Vzpomínám si na jednu tovární dělnici. Bylo jí asi tak dvacet. Ostýchavá, stydlivá, rozpačitá. Musel jsem jí usnadnit, aby začla mluvit:

O soužití našich psů, drsnosrstého vzteklého jezevčíka a bernského salašnického 2010

Hippokrates: Lékař má jen jeden úkol: léčit. Když se mu to daří, je bezvýznamné jakým způsobem toho docílí.

Práce šlechtí

& další povídka z chaloupky na stráni, kde přímo pod okny pramení svítání a uléhá stmívání

V létě tam zase pojedu

Od samého začátku, co jsme se znali, byl můj gymnaziální spolužák Ivan tak nějak jiný. Vyrůstal v rodině bez otce pod vlivem a péčí své matky, babičky a starší sestry. To asi způsobilo, že působil mezi námi ostatními ve třídě tak trochu zženštile, ať už svým chováním nebo zálibou v různých voňavkách. Dával nám ve třídě taky najevo, že pochází z Prahy, ačkoliv se jeho rodina po smrti otce přestěhovala na Moravu, když mu byly teprve asi čtyři roky. Ale mezi námi Moraváky platil vždy jako Pražák. Až do oktávy jsme spolu seděli společně v první lavici. On byl lepší hlavně na franštinu a na kreslení, mě víc zajímala němčina a biologie. Lehkou atletiku jsme dělali oba dva. Jeho zajímaly hlavně běhy na střední tratě, hod oštěpem a skok o tyči, mě spíš přitahoval vrh koulí, hod diskem a skok do dálky. Přes všechny tyto rozdíly jsme byli dobrými přáteli a kamarády.

Předfinale. Třetí díl autobiografické povídky

asi za dvacet minut mi zazvoní budík:-)a v lázních je nutné dodržovat termíny dle denního rozpisu:-)