...

Jen tak...pro kamarády...

Předmluva: Bylo jí dvacet let a prožívala právě začátek svého manželství.U vědomí toho, že mezitím otěhotněla, byla i nadmíru šťastná. A proto se rozhodla tuto radostnou událost oznámit osobně svým rodičům, bydlícím na venkově, se kterými se už dlouho neviděla.

A kam chodí Aaliyan utíkat

trochu delší, cca tři strany.

Jen na doplnění, ať to tu mám komplet...

Předmluva: Osmačtyřicátnice, dvacet let vdaná a stále ještě bezdětná, silně depresivní z nesplněné touhy po dítěti. Nesčetněkrát i s manželem vyšetřovaná a opakovaně bezvýsledně léčená. Její touha po dítěti byla opravdu neobvykle extrémní a duševně vysilující. Na pokraji zoufalství skončila nakonec v mé ordinaci.

Máme svobodu...................................

Zařazení tohoto kousku kolísá mezi povídkou a experimentem. Přeji příjemné počtení.

Povídka odevzdaná v semináři Tvůrčí psaní. Jaro, dva chlápci v sluncem ozářeném parku, kolem kytičky, dětičky, včeličky... co je tedy špatně?

Život umí být krásnej. Někdy si myslím, že se to ani nestalo. Ale stalo se.

Je to sci-fi povídka, která se nebude pravděpodobně líbit ze začátku ženám, ale prosím ať se jí prokousají až ku "zvratu" povídky. Možná, že se pak bude líbit.

Kolega Rudolf, sekundář na interně, mi u oběda sděluje: „Pošlu ti odpoledne náš nový příjem. Ani jsem ještě neměl čas, abych se na ni řádně podíval. Přišla před chvílí, patnáctileté děvče, posílá ji praktik, asi prý zánět ledvin. Nějak se mi to ale nezdá, tak ji vem důkladně pod lupu, abychom neléčili nějaká kukaččí vejce, která nám nepatří.“

Povídka která se umístila v první desítce soutěže "Nej sci-fi roku 2012". Hodnocení jsem měl nad 70%.

Jak to s námi někdy život válí

...Druid míní, bohové mění...

Předmluva: druhý díl povídky ¨Černý - bílý¨