Vzpomínka na dětství

Je mi smutno, tak vzpomínám.
» autorka: DenieM
Vzpomínám si, jak jsem se jako malé děvče proháněla po polích kus za domem mého dědy. Schovávaná ve vysoké kukuřici bývala tou nejlepší zábavou, hned po koupání se v rybníce, samozřejmě. Tehdy bylo mou největší starostí rozhodnutí, jestli chci dva rohlíky s máslem a kakao, nebo výbornou vajíčkovou pomazánku, ve které se vždycky našel malý kousek skořápky. Ostatním dětem z ulice to křupání mezi sousty vždy vadilo a posmívali se, že můj děda už je starý a neumí vařit. Ale já si připadala hrdě pokaždé, když mi chleba s vajíčky trochu zakřupal. Bylo to tak prostě správně a děda František uměl tu nejlepší pomazánku, kterou jsem kdy ochutnala.

Pokaždé, když bylo krásné počasí, šli jsme pěšky po kolejích na koupaliště, kde mou nejoblíbenější činností bylo lovit kamínky, které mi děda házel pod vodu, a ujídat obří cukrovou vatu, jednu za druhou. Při cestě domů jsem si vždy vlezla na koleje a poslouchala, zda uslyším hučení blížící se tramvaje. Byl to zvláštní adrenalin, který jsem milovala. Zrovna tak, jako jsem milovala chvíle, kdy jsem se ukládala do postele a dědeček mi četl pohádky. Jednu. Dvě. Vždy jsem jej přesvědčila aspoň na tři, i když už jsem dávno měla spát. A nejradši jsem měla ty, kde vodník stahoval děti do rybníka.
Bývala jsem dítě, které se budilo jako poslední v ulici, nikdy ne před desátou hodinou dopolední. Hádala jsem se, stýskala si po domově, a přece mi vždy bylo smutno, když jsem na konci letních prázdnin odjížděla zpět na druhý konec republiky, do své vlastní postele.

Dnes už nic z toho není, a ani nebude. Naposledy jsme se rozloučili, už nebudou žádné nové zážitky, žádné povídání dlouho do noci, vajíčková pomazánka s kouskem skořápky, ani další rána strávená s rohlíkem a kakaem, nebo schovávaná na poli. Teď už zbývají jen vzpomínky na nejlepší zážitky v životě s člověkem, který byl blízký mému srdci, a navždy už v něm bude mít své místo. Není žádná špatná vzpomínka, žádná zášť, která by mohla pošpinit jeho památku. Zůstává jen to dobré, jen ten poslední úsměv a hravé jiskřičky ve světlých očích.
Tipů: 4
» 28.02.14
» komentářů: 3
» čteno: 678(9)
» posláno: 0


» 28.02.2014 - 18:55
krásné vzpomínání - zavzpomínal jsem také na ty duše drahé, které utvářely mé dětství, na babičky i na dědečka - ST
» 19.03.2014 - 16:51
Taky ráda vzpomínám,hezké je to Tvé..ST:-)
» 20.03.2014 - 09:16
HANKA: Já děkuji :-))

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Předchozí: Ochotnický soubor VRCHOLEK | Následující: Kdopak asi jsem?

© 2011 - 2024 libres.cz | Webdesign & Programming || PREMIUM účet za povídku
Ceske-casino-online.cz

Online hry zdarma.

Ostružina

Zábavný blog plný fotek nejen o bydlení, dekoracích, zahradě.