"Co bys dělal, kdybys byl...?"

Otočila se čelem ke mně zrovna ve chvíli, kdy jsem si pročítal leták s akčními slevami, hledaje zlevněný olivový olej. Poté, co jsem propadl italské kuchyni, jsem jej hojně využíval. Dívala se na mě velkýma očima, zatímco mne zaujalo máslo za dvaadvacet korun.
„Zlato?“ ozvala se.
„Hm?“
„V noci jsem přemýšlela.“
Nastalo ticho, neboť jsem se soustředil na výpočet toho, kolik by stála dvě másla a pět kilo melounu za šest devadesát, který jsem našel na další stránce.
„Říkám, že jsem v noci přemýšlela.“
„Jo, já vím. To tvé přemýšlení musel slyšet celý barák,“ odpověděl jsem, když jsem se dopočítal správného výsledku.
„Jak to myslíš?“
„Ale nijak…“
„Vysvětli mi to!“
„Prostě jsi chrápala, no…“
„Cože? Já a chrápala? Co si vymýšlíš? Nechrápala jsem, přemýšlela!“
Nastalo další ticho. Objevil jsem řepkový olej za dvacet devět korun. S tím si zeleninový salát rozhodně nesmíchám.
„Tak na co jsi teda přišla?“ zeptal jsem se. Ležela vedle mě na zádech a uraženě zírala do stropu. Odložil jsem leták a chtěl vstát.
„Přemýšlela jsem nad tím, co bys dělal a jak bys využil příležitost stát se na dvanáct hodin ženskou,“ odpověděla a já se tím pádem položil zpět na postel. Následně jsem se rozesmál.
„Už se nedivím, že chrápeš, když se ti honí hlavou takové kraviny!“
„Já nechrápu!“
„Fajn… Co bych dělal? Hmmm… Asi bych nenáviděl celý svět, hlavně chlapy, měl bych migrénu, nechuť k jídlu, bolelo by mě břicho, a tak bych ležel v posteli a brečel.“
„Cože? Proč jako?“
„No, počítám s tím, že by mě v danou dvanáctihodinovku zrovna potkal menzes.“
„Bože… Ty si z toho děláš srandu!“
„Na takovou otázku snad ani nejde odpovědět vážně…“
Opět se urazila. „Tak to zkus.“
„Tak fajn.“ Zamyslel jsem se. „A byl bych svobodný, nebo zadaný?“
„Vyber si.“
„Nooo… kdybych byl svobodná ženská, zřejmě bych se vyfintil, vzal si svou kreditku a vyrazil někam na nákupy.“
„A kdybys byl zadaný? Tedy, zadaná.“
„Kdybys byl zadaná, to zní hrozně… úplně se mi z toho sevřely koule.“
„Tak jak se zeptat jinak, když máš být ženská???“
„Kdybych byl zadaná ženská, zřejmě bych se vyfintil, vzal si kreditku svého chlapa a vyrazil někam na nákupy.“
Rozesmála se. „Tohle se mně nikdy stát nemůže!“
„To máš recht, moje kreditka s přečerpaným limitem je v peněžence jen na ozdobu.“
„A co by sis koupil? Být tedy vyfintěnou slečnou s přítelovou kreditkou.“
„Nenecháme už toho? Mám hlad.“
„Pak ti něco uvařím. Odpověz…“
„Asi bych si šel vybrat nějakou kabelku.“
Rozzářily si jí překvapením oči. „Jééé, tak kabelku! A proč ne třeba nějaké sexy prádlo pro svého přítele?“
„Bylo by to k ničemu.“
„Proč?“
„Nebudu si přece kupovat sexy prádlo, když mám menzes…“
Zatnula zuby a snažila se ovládnout. Dlouze se nadechla. „ Fajn… Tak by sis šel vybrat nějakou kabelku. A dál?“
„Co dál? Nic dál. Tím bych spolehlivě zabil celých těch dvanáct hodin.“
„Zase si z toho děláš srandu! Já se tu snažím s tebou konverzovat o nějakém tématu, které mě zajímá, a ty přitom jen…“ přerušila mluvu a zrychleně začala čichat okolo. „Ty sis prdnul?“
„Říkám, že mám hlad. Břicho tím jasně naznačilo, že potřebuje naplnit.“
„Áááááá!!“
„Babička vždycky říkala, že jeden dlouhý prd je lepší než deset doktorů.“
„Mně je jedno, co říkala tvoje babička, já se snažím konverzovat!“
„Kriste pane, to je konverzace na úrovni dětí z mateřské školky! Co ty bys dělala, kdybys byla na dvanáct hodin chlap, co?“
Dlouze se na mě zadívala a já pochopil, že tuhle otázku jsem pokládat neměl, neboť se na dané téma dlouze rozpovídá, a tím pádem bude trpět nejen mé hladové břicho, ale i hlava, které dal zabrat výpočet zlevněných surovin v akci.
„Asi bych šla někam na diskotéku a snažila se někoho sbalit a přefiknout na záchodě.“
„To bys musela vypadat jako model s bílými zuby a drahými hadry, nehledě na to, že by tě v oblasti pasu musely tlačit dvě věci, abys zabodovala.“
„Jaké? Klíče od drahého auta schované v kapse u kalhot?“
„Dejme tomu.“
„A ta druhá? To bude asi velké péro, ne?“
„Ne… zaražené větry.“
„Ježíši!“
„A ty, jak vidíš a cítíš, já nemám.“
„To je pravda. Vlastně ani nevím, kvůli čemu jsem podlehla tobě.“
„Ne? Co kdybys na dvanáct hodin vypadala jako já? Vyrazila bys taky na diskotéku? Snad ne, zkazila bys tak tím mému tělu a ksichtu dobrou pověst.“
„Pokud se nemýlím, máš pověst arogantního a tvrdohlavého grázla, který se s nikým nesnese, do každého jen přehnaně rýpá a myslí si, že se kolem něj točí celý svět.“
„Jo, přesně tak to je,“ usmál jsem se.
„Chtěla bych se někdy vyčůrat vestoje. Třeba do sněhu.“
„To můžeš i tak.“
„Jo, ale vypadá to nepřirozeně. Chtěla bych ho držet a kreslit do sněhu nějaké obrazce a psát texty, to by mě bavilo,“ zasnila se.
„To jo, náš penis je přímo stvořen pro psaní vrcholných děl na stěny domů a jiná místa.“
„Nech toho. Třeba srdíčko, to by mi šlo.“
„Minulou zimu jsem ho pro tebe přece vytvořil, když jsme šli opilí z té hospody od naproti,“ rozpomněl jsem se na veselou historku.
„To nebylo srdíčko, ale kosočtverec! Doteď si to pamatuju!“
„No jo, byl jsem opilý, ostré hrany se vytvářejí líp než oblouky…“
„Tak ostré hrany, jo? Neříkals pak náhodou něco jako ´Jé, zlato, koukej. Celá ty!´“
„Tak na to už si nepamatuju,“ zalhal jsem.

Odskočil jsem se napít vody do kuchyně. Čekala zatím v posteli na to, až se k ní vrátím. Na rozebírání tohoto zbytečného tématu bych měl vypít aspoň půl litru tvrdého nebo šest piv. Vrátil jsem se zpět a okusoval okurku, kterou jsem našel v jedné z přihrádek v lednici.
„A co sex? Nezkusil bys ho, být ženskou?“
„Jen kdybych měl lesbické sklony.“
„Chlapa bys do sebe nepustil?“ zeptala se překvapeně.
„Blázníš? Je to morbidní představa. Nejsem blázen, abych přemýšlel nad tím, jestli bych souložil s chlapem.“
„V rámci ženského těla, přece…“
„Ne! Tohle překračuje hranice mé představivosti. Nikdy bych do sebe nestrčil nic takového, jako je chlapské péro!“
„Do mě ho přece strkáš, a rád.“
„Já ho můžu strkat do kohokoliv, do mě nikdo. Brrrrr… mít ho v sobě, to je… nechutné!“
„Tím něco naznačuješ? Můžu si to brát osobně.“
„Ale prosím tě…“
„Můžu se zase urazit. A pak s tebou už nebudu spát.“
Rozesmál jsem se. „Hahaha! Jo, tos už jednou říkala, a jak to dopadlo!“
„Nespala jsem s tebou asi pět týdnů…“
„Aha… no jo… pravda.“
„Tak poslední otázku. Půjdu ti už pak něco uvařit, když u toho tématu tak trpíš.“
„Vajíčka se slaninou, chleba s máslem a zelený čaj, díky!“
„Ještě ne…“ zarazila mé nadšení. „Ještě tu otázku.“
„No jooo…“
„Kdybys byl ženská… …jak by ses oblíkal?“
„Byl bych ženskou jen na dvanáct hodin, být doma, chodil bych nahý a hladil si prsa tak dlouho, až by z nich zbyly jen jedničky nebo nulky.“
„Prosííím…“
„Fajn. Oblékl bych si nějaké samodžky, nohavičkové černé kalhotky s krajkou, sukni nad kolena, košilku s výstřihem a vzal si dioptrické brýle, protože mi přijdou sexy. A pak bych vyrazil někam do gay clubu na lov lesbiček.“
„Páni. A kdybys byl přímo v mém těle?“
„Tak to bych raději zůstal doma a koukal na televizi.“
„Pane Bože, jak já tě nenávidím!“
„Hele, chceš, abych se k něčemu přiznal?“ zašeptal jsem tajemným hlasem.
„Pověz…“
„Když jsi tuhle byla v práci, svlékl jsem se donaha a natáhl si ty tvé samodžky na sebe. Pak jsem si stoupl k tomu velkému zrcadlu u botníku, koukal na ně a na sebe a dělal si to. Přemýšlel jsem, jestli mě to taky vzruší, když je budu mít na sobě.“
„Pane jo… a co že ses odhodlal mi to říct?“
„No… jsem teď přece na dvanáct hodin ženská. Ty si přece podobné věci říkají, ne?“
Rozesmála se. „A co, jak to dopadlo, udělal ses?“
„Ne.“
„Jakto?
„Asi prostě nejsem svůj typ.“
Opět se rozesmála. „Tak já jdu udělat vajíčka. Kolik jich chceš?“
„Tři.“
Vyskočila z postele, oblékla si kalhotky a tričko (podprsenku nechala pohozenou u nohy stolku) a odebrala se do kuchyně. Sáhl jsem po letáku z dalšího supermarketu a otevřel jej na třetí stránce. Zpozoroval jsem olivový olej zlevněný ze sto třiceti korun na osmdesát. Paráda…