Oblíbené místo na slunci

& další povídka z chaloupky na stráni, kde přímo pod okny pramení svítání a uléhá stmívání
» autorka: E.T.Jane
Chaloupka. Někdy říkám hanlivě barabizna – to když něco nefunguje, co by fungovat mělo. Nebo častěji, když se nutím dělat něco, co mě zrovna nebaví. Třeba oběma rukama objímat krumpáč a s ozvěnou manželových rad v zádech s tímto nástrojem máchat a máchat, až budu mít mozoly a přede mnou bude „něco“ jinak. Např. místo trávy zemina připravená k novému záhonku… Takové práce fakt zbožňuju…Jo, ještě jsem zapomněla, že mě pravděpodobně chytnou ještě záda.

Jsem zahrádkářka z leknutí s oblibou říkám. Nejraději mám stejně sedmikrásky a pomněnky. Barví si trávu jak chtějí, kde chtějí, kolik chtějí. Nemusí se o ty jemné kvítky nikdo starat a zalévat a přesto jsou pořád krásné. Přirozeně, neuměle.
Ale i já – zahradnický „stálelaik“ - se zúčastňuji akce hurá za novými barvami. Nakupuji svorně s ostatními chalupářskými maniaky děravé plastové květináčky různých tvarů a velikostí plněné kytičkami, které pak zdobí po relativně dlouhé teplé období to chalupářské obydlí… Jejich název a eventuelní informace o četnosti zálivky spolehlivě zapomínám do druhého dne.

Na každý pád raději než rýč či krumpáč z kůlny vytahuji zrezivělé lehátko. Dychtivě ho pokládám do trávy, abych mohla naslouchat šumu stromů a švitoření ptáčků a zvuku domácího zvířectva od sousedů….A prostě -pohoda klid. Čmeldové bzučí a usedají na oranžovou dečku za oknem, kterou mistrně zakrývám nedodělaný vnitřní parapet. Mouchy mě občas pošimrají a tím se ujišťuji, že se ještě umím hýbat. Většinou mě u lehátka zdobí starý hrneček se studenou kávou, pod lehátkem ohřívající se minerálka a okolo postupně svlečené svršky – podle intenzity sluníčka… Takovej trošku chlíveček. Ale jsme na venkově, to k tomu patří…
A místo této idylky je většinou co? Ano, jasně, práce. Ráda uklízím, ale chaloupka je o věčném zvelebování, sekání, sázení…. Do toho návštěvy a pouze dva dny v týdnu! Většina z vás asi zná. A když pak nastane ta kýžená chvíle oddychu, tak to se člověku rozplyne po těle takový hřejivý až majestátný pocit pracovního a estetického uspokojení…. A ty malé okamžiky na lehátku nebo v trávě či u grilu..ty za to bláznění kolem víkendohraní opravdu stojí. (A nápady na práci i zahrádku už se zase v hlavě rojí)
Tipů: 15
» 24.05.12
» komentářů: 7
» čteno: 708(14)
» posláno: 0


» 24.05.2012 - 13:45
Jsem nápodoba tebe,
jen s mnohem delší dobou,
tedy již usazená
do zahradní zeminy,
od jara až do zimy.
» 24.05.2012 - 14:29
Tohle je ten zahrádkářský a chalupářský život. ST.
» 24.05.2012 - 15:57
lehátko na zahradě,to by bylo prima,zahrádkář z leknutí jsem taktéž.. ST
» 24.05.2012 - 17:23
Teď jsem odsud přijel. Jdu si léčit záda atd. Fajn. ST
» 25.05.2012 - 08:54
není nad chaloupku pod strání...
» 30.05.2012 - 10:10
Tenhle způsob zahradničení mi připomíná jednu osobu, totiž mě (i když se to věkově třeba nezdá!). Zbožňuji víkendy na chatě a ten "pocit", který přímo čiší z téhle povídky, dobře znám :)
» 19.06.2012 - 01:40
mám na tváři lehký úsměv při celém psaní .. ST .. možná to s tím nesouvisí, ale dnes jsem 5 hodin natírala zábradlí .. trošku se mi to protáhlo do noci, při hvězdách a s čelovkou .. úžasná meditace .. a teď si sedím a v klídku odpočívám po dobře vykonané práci .. tak se mi tato povídka "hodí do krámu" :-)

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Předchozí: Venkov roste | Následující: Zvířátka koukají nám na vrátka

© 2011 - 2022 libres.cz | Webdesign & Programming || PREMIUM účet za povídku
Ceske-casino-online.cz

Online hry zdarma.

Ostružina

Zábavný blog plný fotek nejen o bydlení, dekoracích, zahradě.