Psí pohled na život

Psí
Že sem sem lez. Jsem mladý velký pes. Bydlím v takový dřevěný bedně. Se mnou je tu menší vzteklý jezevčík, jenže ten je většinou v domě. On si dost dovoluje a vyžaduje pozornost majitelů. Tak ho občas přišlápnu a je klid. Spím skoro pořád, když ne vrtám díry po zahradě. To mi pak věnují nemilou pozornost. Ukrývám se v boudě. Tam za mnou nemůžou, prostě na ně vrčím a koušu.
Někdy jdeme na vycházku do lesa. Pořád tam něco sbírají. Já si je hlídám, jelikož nevím, zda bych trefil zpátky. Přes plot jsou kdákající ptáci. Občas za nimi lezu a honím je, dokud můžou. Mají tam i velký zvířata větší než jsem sám tak ty jen štěkáním provokuji. Tady ve vesnici je hodně psů, občas některý začne štěkat, tak se k němu s radostí přidám, my se tak domlouváme. Mám prý hlídat, to mne však nebaví, čekám na toho kdo mne pobaví. Mám rád to voňavé, co nosí majitelé na nohou, nebo to jejich prádlo. Taky se vyválím v kdejaké mršině ani žábou nepohrdnu. Nedávno mi dali nějaký kroužek na krk prý kvůli těm svědivkám. Ty nemám, smrdím však jako tchoř a tak mne všichni odhání. Žrádlo tady to je jeden velký horor - sami si žerou ty krásný věci, mě dávají misku smrdutých granulí. Vedle v zahradě mám kamaráda. Má špatnou pověst, dost se toulá a má řadu nápadnic. Co já dnes budu dělat? Spát, snít, pít, výt, jíst taky si budu hrát a v noci o Vás bát. Tak budu štěkat a na Tebe ráno čekat.