Nejlepší kamarádství, přátelství mezi lidmi, které trvá věčně, nic nemůže rozdělit tito lidi. A nebo může? Může jeden den změnit úplně všechno? V příběhu, který budete číst, se to stalo.

Někdy život i příjemně překvapí ...

12.6.2014 úraz na motorce, zlomená pánev, obě nohy, vnitřní krvácení, plíce a toto je sled událostí od 25.7.2014 do teď. Nejdřív lůžko, pak vozík, chodítko a dnes už berle. A na jaře KTM 690 nebo něco podobného - tedy motorka...

Bylo mi řečeno, že jsem příkladný občan. V pátek 17.10. byl ve znamení Světového dne úrazů. http://zdravinaroda.cz/blog/svetovy-den-urazu-pripomina-jak-je-d ulezita-prevence Slavím opravdu příkladně :))

věnováno všem neúnavným přijímačům a vysílačkám...

Přestože její vznik spadá už do druhé poloviny třicátých let minulého století, největší povědomí získali občané o CO (Civilní ochraně/obraně) během 2. světové války a pak mezi lety 1950 - 1990. Tato neozbrojená složka (nejdříve ministerstva vnitra, pak ministerstva obrany a dnes opět ministerstva vnitra) byla desítky let před rokem 1989 velmi zideologizovaná, ale přesto v ní pracovali lidé nejrůznějších politických názorů. Možná i proto, že v nejedné oblasti byla CO docela prospěšná. A i když to zrovna z této povídky, volně zpracované dle skutečné události, možná moc nevypadá, tak mezi užitečné činnosti patřilo šíření zdravotnické osvěty. Tuhle delší anotaci bych už jen zakončil oním nerudovským "vším, čím jsem byl, byl jsem rád". To jest třeba i občasným přispívatelem na zdejší server.

Má to velkou sledovanost, ale proč to?

Přemýšlím o hodnotách lidí a trestu smrti

Je to jen o pocitech před a po víc po

Nemravné myšlenky po ránu a po noční

Klid a pohoda - za okny je tma a já vzpomínám na dnešní odpolední převoz. Ten ranní stál taky za to!

...

...

Příhoda ze života...

Krátká povídka ze života

Realita je to co usměrní naše představy

V této povídce jsem opět něco zažil osobně, něco vyposlechl a něco jsem si trochu "přikrášlil". Příznivci seriozní literatury nechť zváží pokračování v četbě.

Mohl jsem jet do Bolívie a místo toho jezdím na vozíku - doufám, že dočasně.

Lidé si budují jeskyňky, v kterých chtějí přežít. Já tuhle iluzi nesdílím. To mám společné s undergroundem. Jim nestačí být vlastníky věcí. Jsou nám blízcí vůlí vyslovit to, co člověk vyslovit musí. Než by promluvil jinak, je lepší mlčet. Oni žijí ve společenství, ale každý je jiný, každý je samostatnou osobností. Spojuje je potřeba složitějšího, nekonzumního, nezprostředkovaného, nepřežvýkaného poznání. (Olga Havlová 1979)

Povídka je jedna ze série povídek psaných na motivy písní Tomáše Kluse. Píseň pro tuto povídku: http://www.youtube.com/watch?v=phQpBV0bzjw