další (skleněné) střípky

..stalo se, nestalo...

další střípek

třetí střípek z mozaiky

.. ač mezi povídkami, pro mě je to spíše taková mini úvaha nad jevem, který mi v naší společnosti dost vadí a ještě je spoustou lidí považován za hrdinství..

Od samého začátku, co jsme se znali, byl můj gymnaziální spolužák Ivan tak nějak jiný. Vyrůstal v rodině bez otce pod vlivem a péčí své matky, babičky a starší sestry. To asi způsobilo, že působil mezi námi ostatními ve třídě tak trochu zženštile, ať už svým chováním nebo zálibou v různých voňavkách. Dával nám ve třídě taky najevo, že pochází z Prahy, ačkoliv se jeho rodina po smrti otce přestěhovala na Moravu, když mu byly teprve asi čtyři roky. Ale mezi námi Moraváky platil vždy jako Pražák. Až do oktávy jsme spolu seděli společně v první lavici. On byl lepší hlavně na franštinu a na kreslení, mě víc zajímala němčina a biologie. Lehkou atletiku jsme dělali oba dva. Jeho zajímaly hlavně běhy na střední tratě, hod oštěpem a skok o tyči, mě spíš přitahoval vrh koulí, hod diskem a skok do dálky. Přes všechny tyto rozdíly jsme byli dobrými přáteli a kamarády.

To co jsem tady popsal se nám s Luckou skutečně stalo 15.8.2015 na Chebském hradě. Produkce nesla název PROKLETÍ a bylo to něco strašného.

Kdysi dávno, velice dávno jsem pracoval na horském hotelu. Řev motorů se začal v horách rozléhat až o pár let později. Dovážel jsem s párem těžkých koní zavazadla hostů a proviant. Občas mě pomáhal domovník Honzík.

Povídka pro fotbalové fajnšmejkry, napsaná loni v srpnu, která je součástí mé třetí sbírky O(byčejný) ŽIVOT, vydané v prosinci... http://www.databazeknih.cz/knihy/o-bycejny-zivot-228954

S horské roubené chaloupky Honza, Pepa a Martin šli bouřkou provoněným podvečerem k blízkému hotelu kde již týden pravidelně snídali a večeřeli.

Občas cestuju v čase. Je to výjimečná aktivita, již mám možnost podstoupit zpravidla dvakrát do roka. Často to nedělám. Cestování časem bolí.

O tom co se může vše přihodit když začnete ,, kotrmelcem " .