Práskači

.. ač mezi povídkami, pro mě je to spíše taková mini úvaha nad jevem, který mi v naší společnosti dost vadí a ještě je spoustou lidí považován za hrdinství..
» autorka: Amelie M.
Sakra, už jsem tam měl být. Takhle si respekt u podřízených opravdu nezískám! Jít příkladem, to je heslo, kterého se držím!

Emil je úspěšný podnikatel, což byste na něm na první pohled zcela jistě nepoznali. Celý rok nosí kraťasy a jezdí ve starém Fordu. Je mu čtyřicet osm a je sám. Pokud tedy nepočítáme psa, kterého si před rokem pořídil, aby měl alespoň nějakou společnost a kterého s sebou všude bere, aby Archie nebyl sám. Emil vlastní velký autobazar, v okresním a krajském městě poměrně navštěvovanou autoškolu, pak také benzínovou stanici, pár menších obchodů a dvě ceněné nemovitosti. Do práce vstává každý den už ve čtyři ráno a jeho pracovní den končí nejdříve v šest večer. Má za sebou pár neúspěšných vztahů. Žádná nevydržela jeho pracovní nasazení a už vůbec ne jeho nezdravě spořivou povahu. Emil by si mohl dovolit útulný byt či malý dům. Emil by si mohl dovolit mít děti, po kterých vždy toužil a dopřát si více volna. Místo toho bydlí ve studeném, neosobním a nezařízeném bytě, jehož dominantou je dřevěná skříň a v ní oblečení, které nosil ještě na střední a rád se tím chlubí. Na skříni si hoví urna s pozůstatky jeho otce, odpuzující každou případnou návštěvu. Kuchyň nemá. Není důvod. Nevaří. V podstatě ani nejí, pokud nepočítáme instantní polévky. Musí být na sebe tvrdý, musí vydělávat, nesmí utrácet, musí jít příkladem! A právě spěchá. Jako každý den je otrokem stresu. Právě jede na ohlášenou kontrolu do jednoho ze svých obchodů. Nestíhá! To si ale nesmí dovolit stejně tak, jako není ochoten přehlédnou jakoukoli nedochvilnost u svých zaměstnanců. A tak šlápne na plyn. Jeho myšlenky přeruší hlas, který se energicky line z autorádia.

"Dopravní zpravodajství rádia "Šťouch". Na silnici 38 před obcí Radostín, směr Havlíčkův Brod, stojí svítící panáčci s kasičkou, tak dejte pozor, abyste jim tam nějakou tu kačku nepřispěli, váš zpravodaj Tonda kamioňák."

***

Tonda je drsný chlapík, něco kolem čtyřicítky. Tvář mu zdobí dvoudenní strniště, úbytek vlasů řeší dobrovolným oholením hlavy a jako správný tvrďák nosí okolo krku zlatý řetěz jako od Šafářovic krávy. Svou práci kamioňáka miluje. Dostane se do nevídaných končin celé Evropy a občas si odskočí i za nějakou tou veselejší kamarádkou, stojící u cesty, připravenou udělat mu za pár stovek potěšení. Tonda má doma hodnou ženu a dvě děti, ale drží se hesla "co oči nevidí, srdce nebolí". A tak dnes ráno v klidu políbí svou ženu na tvář, pozdraví se s dětmi a vyrazí na další ze svých dálkových cest.

***

Emil dál poslouchá dopravní zpravodajství a i přesto, že spěchá, ušklíbne se při vědomí, že se právě blíží ke kritickému úseku a zpomalí s myšlenkou na to, jak ty paka policajtský zase převeze. Však to ještě dožene. Zlatej Šťouch, pomyslí si. Bez něj by už měl na kontě nesčetně pokut a Emil nerad rozhazuje!

***

Anička je žena kamioňáka Tondy. Má ho ráda, ale samota, kterou trpí v době jeho nepřítomnosti, ji ubíjí. Má chvíle, kdy na ni vše padá, stejně tak, jako dnes. Tonda před chvílí odjel a ona, jako vždy, neví co dřív. Čeká ji den plný povinností. Připravit děti na odchod do školy a školky, odjet do práce, po práci zase pro děti, rychle nakoupit, připravit doma večeři, něco poklidit, udělat s dětmi úkoly a těšit se na večer, kdy padne únavou do postele, aby ráno přivítala další z těch mnoha osamocených dnů bez Tondy. Někdy jí přijde líto, jak málo Anička s Toníčkem svého tatínka vídají. Někdy je jí líto sebe samotné.

***

Tak a je to. Emil je pěkně převezl a opět šlape na plyn, aby dohnal nevítané zpoždění. I když stále nestíhá, cítí se jako vítěz. Nechytli ho, nechytli! Ručička tachometru během pár vteřin ukazuje o pětatřicet kilometrů více, než je povolená rychlost v obci. Blíží se přechod pro chodce. To poslední, co Emil zahlédne, jsou vyděšené oči mladé ženy na přechodu, držící za ruce dvě menší děti.

***

Tondovi vyzvání telefon. Neznámé číslo. Raději zastaví a zvedne ho. "Pan Černý? Policie České republiky.."

Z rádia se tiše line "Na silnici E65 stojí policejní hlídka, dávejte pozor!"
Tipů: 9
» 26.09.15
» komentářů: 9
» čteno: 691(13)
» posláno: 0
Ze sbírky: Všehomíra *


» 26.09.2015 - 08:10
Práskači? To máš na mysli ony" dopravní agenty 007"? Mě to taky rozčiluje, jak někdo není líný zavolat do rádia, aby "varoval" ostatní před radarem a ještě se cítí jako pašák. Jako by snad probíhal nějaký boj mezi řidiči a policisty - kdo koho přechytračí a kdo komu co napaří. A přitom by stačilo jezdit podle pravidel....
Určité pozitivum taková hláška ovšem má - ti, co by jinak nezpomalili, to udělají (jako Emil). Následné zrychlení, aby "dohnali" zameškané dvě vteřiny, ovšem můžou mít přesně ty fatální následky, o kterých píšeš.
Povídka je dobrá. Výborné jsou přeskoky z jedné postavy na druhou ( to je při psaní vyšší level než pouhý popis), stejně jako pointa. Jen možná Emilovi je věnován zbytečně velký prostor. Vykreslilas ho tak podrobně, že jsem očekávala povídku na čtyři stránky, kde by se uplatnily ještě další z jeho vlastností, a tak rychlý konec mě trochu překvapil.
Ale povídka se mi líbila. ST
» 26.09.2015 - 15:44
"Finis coronat opus!" ST :-))
» 26.09.2015 - 18:07
Bastet: ano, přesně tohle jsem měla na mysli :-)

já nejsem v povídkách moc kovaná.. tohle byla jedna z prvních, chtěla jsem to zkusit :-) a vím, že to byl tehdy záměr.. s tím popisem emila.. a pak postupně jít ke strohosti..ale ted už netuším, co jsem tím přesně sledovala.. určitě jsem čtenáři ale na konci chtěla "vrazit facku" a to se mi tedy snad povedlo :-)

pokud tě to nenudilo, pak mě to jen těší, díky za vnímavý názor :-)
» 26.09.2015 - 18:07
Tomáš: tak nějak :) díky ti
» 27.09.2015 - 00:22
pa100r
Milá Amelie, dám ti supráka. Výborné, ač bych ti měl vynadat... Tohle neééééni dobré čtééééni před spaním.... i když je jak od profíka...
» 27.09.2015 - 01:05
pa100r: se dočasně polepším, slibuji! :-)) ale pár dalších "jobovek" mám ještě v záloze :D tak přeji pevné nervy a hlavně.. hezke sny! ;) díky za návštěvu!
» 28.09.2015 - 19:47
ST, ale ta "facka" bolí.
» 29.09.2015 - 12:11
občas by někdo potřeboval napráskat...
» 29.09.2015 - 23:15
Kapka: facky bolí vždy milá kapko ..

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Předchozí: Malování | Následující: Bolíš ve mně

© 2011 - 2024 libres.cz | Webdesign & Programming || PREMIUM účet za povídku
Ceske-casino-online.cz

Online hry zdarma.

Ostružina

Zábavný blog plný fotek nejen o bydlení, dekoracích, zahradě.