Příjmové sestře v mé ordinaci odmítla Gabi sdělit své obtíže a naléhavě vyžadovala, aby byla ještě dopoledne vyšetřena.

Máme krátce po výročí 17. listopadu 1939 i 1989. První bylo neprávem upozaděno téměř všemi, zato jsme si užili dostatku vážných debat k tomu druhému. Ale proč by si to druhé nezasloužilo i nějaké nevážné vzpomínání? Pro přesnost musím dodat, že zažité i vyposlechnuté epizodky se ve skutečnosti udály před i po 17. listopadu 1989. Co naplat, tzv. negativní společenské jevy jsou prostě věčné. Pouze tak dokládají fakt, že i když odedávna "na zámku" mudrovali, jak správně vychovávat svůj lid, "podzámčí" si vždy do značné míry žilo, žije a bude žít po svém. Přestože se navenek tváří převychovaně.

Jaroslav měl se svojí manželkou Jitkou pěkné manželství, trvalo skoro osmnáct let. Svazek se nečekaně rozpadl před dvěma lety, kdy Jitka nepřežila v nemocnici porod svého třetího dítěte - dcerky. O malé děvčátko se teď starají babička s dědečkem.

Druhý tucet odhalí další příběhy

Zlatokop Henry nečekaně vypráví příběh o mnoha podobách lásky. Je to příběh smutný, ale s dobrým koncem.

Jak to žiješ tak to bude

další (skleněné) střípky

..stalo se, nestalo...

další střípek

třetí střípek z mozaiky

.. ač mezi povídkami, pro mě je to spíše taková mini úvaha nad jevem, který mi v naší společnosti dost vadí a ještě je spoustou lidí považován za hrdinství..

Od samého začátku, co jsme se znali, byl můj gymnaziální spolužák Ivan tak nějak jiný. Vyrůstal v rodině bez otce pod vlivem a péčí své matky, babičky a starší sestry. To asi způsobilo, že působil mezi námi ostatními ve třídě tak trochu zženštile, ať už svým chováním nebo zálibou v různých voňavkách. Dával nám ve třídě taky najevo, že pochází z Prahy, ačkoliv se jeho rodina po smrti otce přestěhovala na Moravu, když mu byly teprve asi čtyři roky. Ale mezi námi Moraváky platil vždy jako Pražák. Až do oktávy jsme spolu seděli společně v první lavici. On byl lepší hlavně na franštinu a na kreslení, mě víc zajímala němčina a biologie. Lehkou atletiku jsme dělali oba dva. Jeho zajímaly hlavně běhy na střední tratě, hod oštěpem a skok o tyči, mě spíš přitahoval vrh koulí, hod diskem a skok do dálky. Přes všechny tyto rozdíly jsme byli dobrými přáteli a kamarády.