Inspirováno životem

Nikdy nepovažujte párky za nebezpečné

I v malé vísce může ordinovat svérázný doktor. Ten náš byl toho důkazem. Dovoluji si čtenáře zavést o více než čtyřicet let nazpět, kdy pod jinými jmény žily postavičky mé povídky.

upřímná věc z mého bolavého srdce

Věřím, že není člověka, kterému se v minulosti alespoň jednou nestal větší či menší trapas. Většina z nás tyto trapné průšvihy tají. Kdo by se chlubil. Je-li ale svědkem více lidí, těžko lze zabránit, aby se veselá historka nešířila všemi směry. Podobně, jako když vhodíte kamínek na klidnou hladinu rybníka.

Ano, zázraky se dějí. Příběh který budu vyprávět se skutečně stal. V šedesátých letech minulého století kdy jsem se učil být jezdcem z povolání v dostihové stáji u trenéra Truhláře. Bylo mi šestnáct let a vážil jsem čtyřicet osm kilo.

Jen pár řádků

V rámci jedné soutěže ( a taky v rámci zachování svého psychického zdraví při učení se na zkoušky) jsem si zavzpomínala na svůj zážitek z rodinné dovolené :-)

Oblast Telefonica a neb kam až vede asertivita

Hm... Zase je to tady... (Na pokračování, díl 1.)

Pro lišku

jen krátká - necelé dvě A4

Někdy si říkám, jak ten život letí a vlastně než si to uvědomíme, tak jsme stáří a v důchodu a teprve tehdy nám dochází, že jsme buď v životě nic nedokázali anebo že jsme jej promarnili zbytečnosti jako většina ostatních. Ale já bych vám zde velice rád popsal, jak to všechno začalo a také jak to bude nejspíš třeba i pokračovat. Věřím, že se vám následující řádky a odstavce budou velice líbit a budou čtivé stejně tak jako celý text. Chtěl bych vám v následující povídce, popsat to nejdůležitější, to co každého maturanta vždy čeká po maturitě a také jeho velmi těžké, složité a také často dlouhé rozhodování jestli je to ta správná volba či nikoliv. Chtěl bych vám zde vyprávět, o životě a studiu na vysoké škole, kde zrovna já studuji. Tak se pohodlně usaďte do svých křesel, vezměte si do ruky šálek čaje či dobrého kafíčka a začneme.

O skleróze - a nejen o ní.

....

Loňského října "Čubík" vložil na Libres příspěvek s názvem "Národní kronika". Ve svém komentu jsem tehdy, mimo jiné, napsal, že někdy v březnu 2014 zde přispěju povídkou, kterou by třeba někdo mohl použít jako podklad pro záznam do zmíněné "Národní kroniky". Tímto tedy plním slib s dodatkem, že minimálně letos už nemám v úmyslu psát o podobných neveselých věcech.

Znáte projekt Piána na ulici? Pan Kobza, hlava celého projektu, vyhlásil literární soutěž. Černobílé klávesy mě fascinují, projektu velmi fandím. Byla to příležitost, které nešlo nevyužít. Povídka se neumístila, tak doufám, že vás alespoň potěší. Kratičká etudka o jenom muži a jednom klavíru. Pamatujete, když ještě na "hlaváku" stával klavír? Příjemné čtení...

Je mi smutno, tak vzpomínám.