Prostě život ?

Běžná neděle. Dělám řízky s bramborem a brokolicí a poslouchám písničky. Občas mrknu na Fb, nenapsal :(
Kdoví co má ten nahoře pro mě nachystáno do budoucna ? Můj život je samé překvápko, možná je to tím ,, popleteným“ začátkem :) Nevím zda byl špatný nebo dobrý, nedá se to říct tak jasně:

,, Co to je ? „ Co mě vzbudilo , vždyť je ještě tma. ,, Auuuu“ , to snad ne, ale ano , je to tu, vždyť to mělo být tak za měsíc? No nic to je teď jedno. Honem musím vzbudit sousedy a poprosit ať mi zavolají ambulanci, snad to stihnou, Auuuu , nějak často. Bohunka se po tmě došátrala ke dveřím a rozsvítila, na posteli mokro, praskla mi plodová voda, no tak dobře no už to asi bude.
Suterénní pokoj v kterém žila se snad ani nedal nazývat bytem,jedno okno, umyvadlo a železná postel s žíněnou matrací a starou kostkovanou dekou. Na radiátoru si občas pokoušela udržet teplou tu trošku jídla kterou dostala , když se jí podařilo sehnat nějakou výpomoc, a to bylo poslední dobou málo. Už se jí nedařilo zakrývat že je těhotná a to vás nikdo zaměstnat nechce. No však už bude líp, teda líp..... měla slzy na krajíčku.... ale jo bude ,mě i tomu malýmu, prostě jinak to nejde.
Buch buch , vystrašená a zkroucená v další bolesti se snaží dotlouci na sousedku.

Tak kde jsou? Snad se ta baba na mě nevykašlala ? Ne vždyť ji slyšela jak jim říká adresu : ulice Tichá 34 Vynohrady a šla zase spát. To čekání je dlouhé a mezi bolestmi snad nejsou už ani přestávky. Co ho asi čeká, bude to kluk nebo holka a ukáží mi ho vůbec. Auuuu já už to neudržím, už chce ven au au au. Něco přijelo. A kroky na chodbě. Už jsou tu , neboj už se Ti nic nestane , no tak tam ještě vydrž , ne neposlouchá už teď jeden tlak a druhý a je venku.Už jsou tu.
,, Maminko co je Vám, no už jsme tu.“,, Omdlela, aby ne vždyť je jak tyčka hubená , jen trochu to bříško“. To malý vypadá jak ona , taky takový drobítek ale zdá se dobrý. „ ,, Pere se o život, no holka asi to budeš mít těžký“ Tak jedem. Slyšela je jak ve snu, tak holčička , plakala jen maličko. Spát chce se mi spát ,nesou jí na nosítkách a na tvář ji dopadlo pár vloček sněhu.Cestu už si nepamatuje, usnula.

,, Jak se jmenujete?“ Musíme Vás zapsat. ,, Bohuslava Šťastná“ ,, Tak si ještě pospěte“.
,,Tak už se probuďte, musíte něco sníst, nabrat sílu.“ Jé řízek a bramborová kaše , tak to už jsem asi v nebi , ne v nemocnici a je neděle , no tak vidíš malá narodila jsi se v neděli tak snad budeš mít štěstí v životě, snad, doufám. A zase se mi hrnou slzy do očí. Poslední dobou pořád, ale už jsem se rozhodla nejde to jinak.
Vezou miminka na kojení , tak jak přivezou i to moje ? Ta je krásná. Dostávám do náruče takový maličký balíček z kterého vykukuje jen hlavička , plná tmavě hnědých vlásků a kouká na mě tak vážně, jako kdyby věděla........ ne teď nesmíš bulet , dej jí alespoň to málo co můžeš.
Tak ty dva týdny ,,ráje „ jsou za námi, bylo to tu fajn, byly jsme spolu a starali se o nás a teď je konec. Zítra se rozloučíme, na vždy.
,, Pani Šťastná máte tu sanitku“ ,, zastavte se pro malou na dětským“ . Co? Oni chtějí abych jela s ní , copak to jde , vždyť už teď se mi kutálí jedna slza za druhou po tváři ? ,,Tady máte Zuzanku , je to holka šikovná „ ,, pan primář už o Vás ví , bude potřeba jen nějaké podpisy to víte papíry.“
Už sedíme v sanitce, ty můj drobečku, proč nemůžeme domů, neboj tam Ti bude líp a třeba se někdo najde a budou na Tebe hodný, já vím ty mi rozumíš viď . Polikám slzy a stejně se valí ven, jedna , druhá a už je to vodopád vždyť na tu moji princeznu skoro nevidím. Tak Ti přeji šťastný život!