Tolik mi na Marii záleželo, že jsem přikázal sálovému personálu, aby mě přivolali, až ji budou přijímat a to i v případě, že bych byl právě mimo službu. Jednak jsem se znal dobře s jejím manželem, ale hlavně, že měla ke mně skoro slepou důvěru, když jsem ji dovedl po svízelném léčení neplodnosti až k jejímu toužebnému těhotenství. Proto jsem ji chtěl doprovázet i v její těžké hodince.

ncd

žák kadet spisovatel XT32CMNF, který se vzepřel svému osudu

každý ho má...

minipovídka ze života ...

Svoboda

...:-)

...:-)

skutečný příběh

...:-)

Tak, dámy a pánové, poslední povídka ve sbírce, dávám si pohov... všem, kteří mne četli/čtou mockrát děkuji!

Jak se malé dítě ateistou stane

Příběh malého kluka.

Taková povídka. Dvanáct kratších částí. Snad nebudu nudit.

Masivní následky nedbalé kontroly

Tato povídka bez dialogů je vlastně reportáží riskantního zápasu o život pacientky za krajních okolností.

... vymyšlený příběh, dle skutečných událostí.

Porod se týká, úzce vzato, jen dvou lidí, matky a jejího dítěte. Jejich celkový a zdravotní stav nebývá ke konci těhotenství vždy v rovnováze a tato situace je někdy natolik závažná, že se druh porodu nebo délka jeho trvání musí v zájmu života jednoho z nich lékařským zásahem ukončit. Krajní mez těchto protichůdných ohledů tvoří případ, kdy se v zájmu života zdravé matky musí obětovat života neschopný plod, když by jinak průběh porodu znamenal matčinu smrt. Takovéto osudové rozhodnutí je pro porodníka velkou duševní zátěží a setrvává mu v paměti po celý život.

S psychiatrem doktorem Hambachem jsem se kdysi seznámil v Norimberku na gynekologicko-psychiatrickém semináři. Téma bylo: ¨Problémy dívčí puberty¨. V polední přestávce mi začal vykládat svou zajímavou story.

Tenkrát byla na Vysočině neobyčejně tuhá zima, střídavě bohatá na sníh, mráz a náledí. Nám lékařům nebylo ve vyhřátých pokojích a sálech zle. Byli to řidiči sanitek, saniťáci, kteří byli vydáni na pospas rozmarům přírody. Za ta léta služeb se však naučili v každém počasí nejenom vyjet, ale i umět se vrátit. Jsou přitom odkázáni sami na sebe, poněvadž jim za zády nestojí nikdo, kdo by jim v těžkostech poradil nebo pomohl a kdy musí svou vynalézavostí nahradit myšlení a zásah lékaře. To právě zažil v oné zimě nejmladší řidič naší okresní nemocnice, když měl dovézti z vesnice, vzdálené pouhých dvacet kilometrů, prvorodičku k porodu, který už probíhal nějakou dobu doma. Poznamenávám, že se udál ještě v době před-mobilní a pokusím se vyprávět jeho příběh tak, jak mi jej sám vylíčil… (*Pouze jediná povídka-tím bohužel bezkonkurenční- z poslední soutěže na téma "Zimní" * )