Překvapení v metru
Jak jsem jednou pracoval ještě před nástupem do zaměstnání
» autor: Zasr. romantik |
.
- Slušný muž pustí ženu sednout!
Ozvalo se nade mnou, ještě než jsem se pohodlně usadil na sedačku v metru. Vzhlédnu nahoru a vidím asi pětatřicetiletou ženu s nasupeným výrazem ve tváři.
- Promiňte, ale mám bolavý kotník a jedu na rentgen.
Vyhrnuji si nohavici a odhaluji stažený kotník.
Dáma to komentuje na celý vagón:
- I kdyby byl zdravý, stejně by nepustil!
Mile jsem se na dámu usmál a abych předešel konfliktu, pochválil jsem jí účes. Pravda, trochu nešikovně:
- Máte krásné vlasy, paní, to jistě s tím měl kadeřník dost práce.
Dámu pochvala docela nadzvedla. Přidala na hlasu a zahalekala:
- Co je vám do mých vlasů, dědku?!
Opět jsem se na ni usmál.
- A na manikúře se taky činili, že? Máte nehty vyzdobené jak manekýnka. Jistě ještě pospícháte na solárko. Tak si pospěšte, ať to stihnete ještě v pracovní době.
- Co si to dovoluješ, dědku, nevíš, s kým mluvíš. Kdybys to tušil, tak jsi už dávno vystoupil!
Na dámu jsem se opět usmál.
- Paní Nováková, vím, kdo jste. Ale vy určitě ani netušíte, kdo jsem já. Jmenuji se Černý a od pondělka jsem vaším novým vedoucím kanceláře. Tak já tady vystupuji, vy se mějte o víkendu co nejlépe a nashledanou v pondělí.
Naposledy jsem se na ni usmál a odkulhal na ten zatracený rentgen. Byl jsem sám se sebou spokojený, vždyť se mi podařilo téměř vyřešit první úkol ještě před nástupem do zaměstnání.
Úkol zněl: Zbavte se nějak elegantně Novákový!
Myslím, že v pondělí ráno budu moci oznámit panu ministrovi, že paní Nováková dala sama výpověď a že jsem ji vůbec, ale vůbec k ničemu nenutil.
.
- Slušný muž pustí ženu sednout!
Ozvalo se nade mnou, ještě než jsem se pohodlně usadil na sedačku v metru. Vzhlédnu nahoru a vidím asi pětatřicetiletou ženu s nasupeným výrazem ve tváři.
- Promiňte, ale mám bolavý kotník a jedu na rentgen.
Vyhrnuji si nohavici a odhaluji stažený kotník.
Dáma to komentuje na celý vagón:
- I kdyby byl zdravý, stejně by nepustil!
Mile jsem se na dámu usmál a abych předešel konfliktu, pochválil jsem jí účes. Pravda, trochu nešikovně:
- Máte krásné vlasy, paní, to jistě s tím měl kadeřník dost práce.
Dámu pochvala docela nadzvedla. Přidala na hlasu a zahalekala:
- Co je vám do mých vlasů, dědku?!
Opět jsem se na ni usmál.
- A na manikúře se taky činili, že? Máte nehty vyzdobené jak manekýnka. Jistě ještě pospícháte na solárko. Tak si pospěšte, ať to stihnete ještě v pracovní době.
- Co si to dovoluješ, dědku, nevíš, s kým mluvíš. Kdybys to tušil, tak jsi už dávno vystoupil!
Na dámu jsem se opět usmál.
- Paní Nováková, vím, kdo jste. Ale vy určitě ani netušíte, kdo jsem já. Jmenuji se Černý a od pondělka jsem vaším novým vedoucím kanceláře. Tak já tady vystupuji, vy se mějte o víkendu co nejlépe a nashledanou v pondělí.
Naposledy jsem se na ni usmál a odkulhal na ten zatracený rentgen. Byl jsem sám se sebou spokojený, vždyť se mi podařilo téměř vyřešit první úkol ještě před nástupem do zaměstnání.
Úkol zněl: Zbavte se nějak elegantně Novákový!
Myslím, že v pondělí ráno budu moci oznámit panu ministrovi, že paní Nováková dala sama výpověď a že jsem ji vůbec, ale vůbec k ničemu nenutil.
.
Tipů: 17
» 04.01.15
» komentářů: 9
» čteno: 896(19)
» posláno: 0
» nahlásit
» 04.01.2015 - 13:49
Milena
Moc pěkně jsi to vyřešil. ST
» 04.01.2015 - 16:35
krizekkk
Frajer... :-) ST
» 05.01.2015 - 08:32
J.F.Julián
dobře
st
st
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Předchozí: Vrátný Vycpálek | Následující: Daň