bameka

Posloupnost kroků je logická, uvědomění - změna. Je tu ale další problém. Vytyčit hranici, plus nějaké určení pásma tolerance, mezi prvním a druhým krokem. Kdyby si to stanovil každý podle svých pocitů, pak by to znamenalo návrat zpět do chaosu.

Jako Kapka přečetl a nelituju. Já nesnáším mobily hlavně v autobuse nebo ve vlaku. Hlavně "důležité hovory" jako "jsem ve vlaku a jedu domů". Počínání hlavního hrdiny je mně docela sympatické, ale podle Gutha-Jarkovského určitě nebylo. V tomto konkrétním případu by to asi bylo na dost obšírnou debatu, pokud bychom chtěli být co nejspravedlivější.

Koukám, že po několika dnech žádný komentář ani žádný tip. Tento primát ti v úvahách nemohu nechat. Ale teď vážně.
Žádná reakce na tvoji úvahu mě trochu překvapuje. Nabízí se otázka - proč? Je tvůj pohled příliš negativní? Možná, ale je to pohled mnoha dalších lidí, a to přehlédnout nelze. Mně osobně ta úvaha nevadí vůbec. Jsem nádoba hříšná "v mezích zákona" a nemám problém to přiznat. Největší problém je v tom, jak nás, hříšníky, napravit, abychom nebyli proti nápravě a zároveň to posunulo kupředu celou společnost.

Mne v komentářích zaujalo slovo přibližovadlo. A protože černého humoru není nikdy dost, hned mě napadly dvě otázky.
1. Pokud přibližovadlo nečekaně a prudce zabrzdí, jsme ještě součástí hromadné dopravy nebo už účastníky jakési zpackané veřejné popravy?
2. Není tím pravým adrenalínem situace, kdy přibližovadlo naprosto nečekaně nebrzdí vůbec?
Ale ten 2. bod berte opravdu jako černý humor. Dobře vím, co všechno v minulosti způsobila nebrzdící přibližovadla - po celém světě.

Paul to vyjádřil docela přesně. A já mohu jen potvrdit platnost mých posledních dvou vět ze vzkazu (tu úplně poslední - "Zdravím." - nepočítám, ta je jaksi samozřejmá).

Já mohu souhlasit s Bíšovým komentářem. A trochu drze připomenout, že téměř na den před rokem jsem se tímto tématem trochu zabýval také, ale na Libresu to nenajdete. Tomášova úvaha je, řekl bych, výstižnější a komentáře k ní kvalitní. Za sebe jen mohu zopakovat, že na žádný literární server nevstupuju s tím, abych s někým bojoval a myslím, že to dokazuju i tady.

Tomáš: 1. Únorová pranostika. 2. Permanentně se zhoršující slovník mládeže. 3. Pokud začneme dělat u vtipů hlubokomyslné rozbory, posuneme to někam jinam. To, myslím, nechce ani jeden z nás.

Tomáš: Njn, ale u nás, na Valašsku, sedávají mouchy téměř zásadně na hovně. A v tomto regionu si lze pod tím slovem představit spoustu věcí. Přesto bych se se zdejším krajem loučil velice, velice nerad.

Všem: Dík, že jste se zastavili.

Dobré, moc dobré! Při této profesi je přímo žádoucí, aby byli otevřeni myslivci dva. Jeden ležící a jeden tekutý.

Hádám, že vtípek minimálně trochu zaujal. Gabkine, pro komunikaci s dítkama jsou tu, a myslím to zcela vážně, mnohem lepší autoři. Ale ten dětský slovník je mnohdy fakt dost drsný.

Vidlák: Proti Tvému komentáři nic nenamítám. Jenom si možná trochu nerozumíme. Stalingradská bitva měla své kritické etapy jak pro Sověty, tak pro Němce. Při těch transportech jsem měl na mysli kritickou etapu pro Sověty, kdy pravý břeh Volhy ve městě drželo po jistou dobu s bídou jen několik stovek jejich vojáků. A konkrétně pro tuto fázi bitvy jsem použll myšlenku o nesmyslném německém mrhání prostředky na nesmyslné věci. To byla ta krátká fáze bitvy o Stalingrad, kdy pro Němce mohl být důležitý každý jeden vojenský transportní vlak. Vytlačení všech Sovětů na levý břeh Volhy by nutně nemuselo znamenat prohru Sovětů ve válce, ale nepochybně obrovské komplikace pro další vedení války.

Tomáš: Na první pohled obyčejná profese může přinášet neobyčejné zážitky a tomu, kdo je zažívá, docela jiný pohled na svět. Tvé psaní je toho důkazem a pro nás, čtenáře, svým způsobem ponaučením. I když pro nás, muže (nebo muže s duší dítěte), je z fyziologických důvodů to ponaučení přece jen v trochu jiné rovině...

Ještě jednou děkuju za komentáře v první části mé úvahy. Dostal jsem možnost se vyjádřit a moc víc jsem vlastně ani neočekával. Rozhodně teď budu zvědavý na další reakce.

vavaoko: Oprava: Pěkně jsi si pohrál s tím klíčovým slovem. Sypu si popel na hlavu a posílám omluvu.

vavaoko: Pěkně jsi si pohrála s tím klíčovým slovem. A navíc docela pravdivě.

Liška76, Bíša, gabkin, E.T.Jane: Ono nějakou ptákovinu občas napíší všechny noviny - přiznejme si, že často k naší radosti. Novináře to v našich očích svým způsobem polidšťuje a navíc máme s gustem na co reagovat.
Jinak, Bíša celkem přesně vystihnul moji situaci. A Gabkin mně dal podnět k zamyšlení. Musím si na SVÉ věci dávat větší pozor. Kdyby mně TO uletělo, tak mám život převrácený naruby.

Bíša: Asi bychom se mohli shodnout v tom, že historii by měli psát především historici. A to takoví, že dobří. Pak by nemuselo být podstatné, zda na minulost nahlížíme z pohledu historiografie nebo vědecké historie.
Protože však v současnosti píše a přepisuje historii kde kdo k obrazu svému, připojil jsem jiný pohled k osobě A. Eichmanna a k období 2. svět. války. Je menšinový, ale v žádném případě není pouze můj.
Do konce ledna t.r. jsem se vyslovené kritiky k první části mé úvahy nedočkal. Proto dopíšu zbytek. Obsah bude možná ještě nepříjemnější, ale doufám, že ze závěru vyplyne, o co mně ve skutečnosti jde. A poté v budoucnu od podobných úvah upustím. Přesněji řečeno, na delší dobu upustím od jakýchkoliv dalších úvah.

Bíša: Paulmatthiole: gabkin: Paul zmínil, že je tu hotová ZOO. Tak přispěju. Kdyby mně se měly do slipů dostat nějaká zvířátka, tak jedině sršni. Alespoň na mizerných pár hodin bych se v očích spoluobčanů stal největším kancem v okolí.

umělec2: drsnosrstej kokršpaněl: Dík, za komenty, neboť i v nich je kus pravdy. Pánové, ale moc jste mně to neulehčili. Čekal jsem něco ve smyslu "s obsahem textu nesouhlasím, pokračování raději ne" nebo naopak. Prostě něco takového. Navíc se objevilo pár tipů, takže teď jsem z toho vcelku jelen.
A jen na okraj k "umělcovu" komentáři: Podle vícerých statistik národností s největší procentuální ztrátou na životech během 2.SV byli Bělorusové. To jen na potvrzení toho, jak lze na různé události různě nahlížet. Proto píšu, že není mým cílem mé názory někomu vnucovat.