bameka

Vavaoko to vystihnul velmi přesně. Na startu do jakéhokoliv zaměstnání je důležité potkat někoho, kdo je ochoten pomoci začátečníkovi. Lze namítnout, že vypracovat se může i každý sám, bez cizí pomoci. Jistě, může. Ale ta pachuť z těch hozených klacků pod nohy už v každém zůstane navždy a nejednou se to projeví ve chvíli, kdy sám vypracovaný má zase předávat zkušenosti někomu mladšímu.
Jinak povídka jako vždy velmi dobrá.

Hypnoza - proč ne? Někde jsem četl, že hypnotizovaný člověk neřekne nebo neudělá nic, co by mu bylo proti mysli za bdělého stavu. Nevím, jestli je to pravda beze zbytku, ale zde byla tato metoda použita správně, což vedlo k dobrému konci příběhu.

Nehodlám se v tom podrobně pitvat. Je to na hodně širokou a asi též odbornou diskuzi.
Hodně mě však překvapuje, jak moc státní správa tomuto nešvaru připravuje podmínky. Třeba tím, že ve stále větším počtu domácností musejí z ekonomických důvodů žít spolu dvě generace i v dospělosti.
Svůj názor k tomuto tématu bych zakončil krátkou větou: I v této oblasti máme nakročeno k tomu, aby bylo podstatně hůře.

Já bych to raději zkusit nechtěl. Být psem a ještě mít třeba "psí život"? Brrr, vrrr!

Možná by byla zajímavá i povídka "Jak jsem se dopracoval k IDEÁLU." Já mám taky svůj filtr ke třídění toho, co je mně naprosto jedno, co je mně dost jedno a co mně jedno není.
Někdo o mně třeba řekne - hle cynik! To je mně naprosto jedno. Kdo mě zná osobně, ví, že cynik nejsem. Ale když tak sleduju dnešní dobu, jaký budu třeba za deset let, to bych si tipovat netroufal.

Věz teď hned, žes sem vnesl svěžest skrze těch vět. Pěkné.

Udělat to té paní za dvacet je stejně hluboce nesystémové, jako udělat na ni sbírku. Zároveň je obojí hluboce lidské. Jestli si to zrovna ona zaslouží, nevím - neznám ji.
Ale státní správa velmi systematicky tlačí lidi do podobných situací, zbavuje se vlastní odpovědnosti a spoléhá na soucit druhých. S takovým postupem absolutně nesouhlasím.

To máš fajn, že ti bříško roste tíško. Mně roste za hlasitého praskání nití od nejrůznějšího oblečení, souběžně s dobře míněnými radami ať už tolik nežeru. Rady jsem poslechnul, ale bříško si postavilo hlavu a splasknout nechce.

Snad by se mohlo dodat, že užívání některých slov může být občas trochu problematické. Dám příklad: Někteří Hanáci nejsou zrovna nadšení, když před nimi nazveme kobylu - "kóň s péčó".

Nebudu ti hodnotit každé dílko zvlášť. Takže za všechny dosud napsané: Je to vtipné a líbí se mi to. A způsob podání je přímo úžasný, neboť touto formou zabijíš hned dvě (nebo i více?) mouchy jednou ranou. Zajímavé, že to ještě nikdo nezmínil.

Všem: Pokud vás tohle dílko dokázalo obrat o drahocenný čas, splnilo svůj účel. Dík za zastavení.

carodejka: Dík, že ses zastavila (samozřejmě i Tomáš). I mne jsi pobavila. Hned jsem se kouknul do trenýrek, jestli je všechno jak má být. Vše v pořádku. Ale hlavně nezoufej. Stejná chybka se mně na Libresu přihodila také.

Bylo otázkou času, kdy do některého příběhu zapracuju troško toho rybaření. Jako důkaz toho, že mít současně zálibu v rybolovu a fotbalu se vzájemně nevylučuje.
A dnes se to docela hodí, protože jeden zdejší náruživý rybář má svátek a navíc, řekl bych, ani fotbalová tématika mu není proti mysli.
Takže "gabkine", všechno nejlepší a ať berou! Ale ať také občas zvítězí ta ryba, aby Tě to nepřestalo bavit.


No a dnes se hodí sdělit ještě jednu věc. Už nějakou dobu si pohrávám s myšlenkou se na pár měsíců na Libresu "zneviditelnit". Stane se tak od příštího dne. Nebudu nic víc, než jen pouhý čtenář. Žádné dílko, žádný koment. Jen do "Vzkazů" občas nahlédnu. Takže všem přeju, ať se Vás drží tvořivá mysl, abych měl tady co číst.

Povídka dobrá jako vždy. A protože dobře skončila, dovolím si takové malé odlehčení a doplním "Psavce".
Je fajn být muž, ale jen do té chvíle, než nás někdo nebo něco tvrdě trefí mezi nohy. To pak, řekl bych, míváme pocity srovnatelné s porodními bolestmi.

Přečetl jsem obě dílka a v podstatě souhlasím s tím, co napsal "vavaoko". Je to zajímavě psané, je to zase něco jiného, a to je dobře.

Já už jsem někde psal, že tipy nedávám, ale i v tomto případě jako by se stalo. Co se týče alkoholu, v telecích letech jsem byl "lepší". To jsem potřeboval i tu pomoc OÚNZ. Ale tuto úvahu chápu nejen jako vzpomínku na alkoholové opojení. Kdybych neměl uši, směju se kolem celé hlavy nad "odvahou" nás ostatních prozradit nějakou lidskou slabůstku. Tys jako jedna z mála tu odvahu našla a já to v duchu hesla "Nikdo není dokonalý" hodnotím dost vysoko.

Psa jsem vždycky chtěl a nikdy jsem ho neměl. Beru to tak, že je důležitější prosadit jiné věci než psa v domácnosti. Pejskařů ale znám hodně a v tomto konkrétním případě by asi převažoval jejich názor, že pokud to zdravotní stav dovoluje, pořídit si urychleně nového pejska. Co se stávajícím, je otázka. Ten nový může být kamarádem tomu nemocnému. Ale vlastní rozhodnutí bych asi udělal po poradě s dobrým veterinářem.

Vtipy o doktorech a pacientech mám rád. Doufám, že si jich tady přečtu víc.

Kdysi jsem už někde o podobném případu četl, ale nic přesnějšího si nevybavuju. Práci domů si v hlavě nosí spousta lidí a přemýšlí nad všelikými problémy, jakož i nad jejich řešením. Ale vzhledem k odpovědnosti - pokud tak činí doktor, je to vždy o poznání cennější než když doma o práci hloubá manuální dělník. A tím se dělníků nechci nijak dotknout, protože sám jsem byl "manualos" dvacet let a na tři směny. Ale byl jsem i pár let takový malý "kravaťák", takže mám jisté právo srovnávat. No, teď mě privátní záležitosti postavily zase do jiné pozice, ale jednak si nestěžuju a jednak už moc kecám. Prostě tím, že se řešení hledalo nad rámec pracovní doby, se mně ta povídka líbí.

S myšlenkou onoho autora lze souhlasit, byť s výhradou, že odvahu lze těžko definovat podle nějaké šablony. Sám za sebe můžu říct, že mě život ještě nepostavil do situace, po jejimž překonání jsem sám sebe mohl hodnotit jako odvážného nebo naopak jako obyčejného zbabělce.