S trochou fantazie.

Do této úvahy se mně nechtělo i chtělo zároveň. Nechtělo proto, že pojednává o věcech mimořádně citlivých a pro některé z vás i hodně osobních. Není mým cílem snižovat úctu k miliónům obětí holocaustu a vůbec všech obětí, které se ve víru 2. světové války ocitly ve špatnou dobu na špatném místě, na válečných zločinech nemajíc pražádnou vinu.
A na druhou stranu se mně do této úvahy chtělo, protože na základě vyčteného, vypozorovaného a vyposlechnutého si troufám tvrdit, že vím, o čem píšu. Nemám sice v sobě tu invenci básníků, tu schopnost zajímavých obratů, tu lehkost pohrávání si se slovy, kdy ale za vším jsou hlubší znalosti. Avšak u básně "Bez fantazie" od autorky Noc17 jsem ihned měl pocit, že té básni rozumím. Že rozumím, co jí bylo myšleno, i když přímo nevysloveno a že též rozumím komentářům k této básni. A souhlasím s nimi.

Proto bych byl rád, aby jste při dalším čtení měli na paměti moje slova: Adolf Eichmann, jakož i další desítky až stovky německých válečných zločinců, neměli právo zemřít na sešlost věkem. V případě všech těchto mužů (ale i žen) nikdy nepřestanu souhlasit s tím, že byli odsouzeni k trestu smrti a že byl tento trest na nich vykonán.
Válečné zločiny by však měly být posuzovány dle dnes populárního, přesto však poněkud zprofanovaného hodnocení "padni komu padni". To, co píšu níže, berte jako podnět k zamyšlení. Pro někoho možná budou jisté skutečnosti novou informací. To, co z různých událostí vyvozují někteří historici a autoři a s čím se do jisté míry ztotožňuju, nikomu nevnucuju. Je to jen jiný pohled na danou problematiku, v současné době určitě ne většinový.

Tak čím bych začal? Dejme tomu - válečnými zločiny. Adolfa Eichmanna jsem ohodnotil jako jednoho z nejhnusnějších válečných zločinců, s tím asi nikdo nebude mít problém. Jenže. V zájmu větší vyváženosti informací o válečných zločinech, řekněme v období let 1935-1950, bych uvítal, aby se konečně hlasitěji mluvilo o tom, že zločiny se páchaly na všech stranách. Státy "Osy" a jejich satelitů jsou v těchto věcech zmapované docela dobře a žádný soudný člověk jejich zločiny nezpochybňuje. Ale co západní spojenci a bývalý Sovětský svaz?

Co se týče Sovětů, zatím nejznámější událostí je "Katyň". Zločin, spáchaný sovětskou NKVD na vojenské i civilní elitě polského národa, se souhlasem J.V. Stalina. Tento akt bezpráví se odehrál po vojenské porážce Polska a jeho rozdělení mezi Německo a Sovětský svaz. Slovo "Katyň" zastřešuje vyvražďování Poláků na více místech bývalého Sovětského svazu. Občas se to připomíná i současnému Rusku. Ale v průběhu 2. světové války se západní spojenci tvářili, že věří, že viníkem těchto vražd jsou Němci. Raději hodili přes palubu Poláky, jednoho z nejvýzněmnějších spojenců Britů v přímé bitvě o Británii. Stalin byl důležitější. Pochopitelně, ale kdo komu chce pak kázat o nějaké morálce nebo etice?

A nyní k západním spojencům. Dle dnešních měřítek bylo válečným zločinem například bombardování některých německých měst. Němci to začali praktikovat jako první, ale v této úvaze jde o to, kdo všechno válečné zločiny páchal. Z vojenského hlediska bylo naprosto zbytečné několikeré masivní bombardování Drážďan v roce 1945. To největší vyvolalo tzv. požární bouři s dodnes nejasným počtem obětí. Údaje hovoří od zhruba 18 tisíc do 135 tisíc mrtvých podle toho, která strana provádí výpočty. Vzhledem k obrovské migraci Němců v posledních měsících války bych odhadoval číslo hodně vysoko nad oněch 18 tisíc obětí.

Stejně tak lze jako válečný zločin hodnotit, a ono to tak hodnoceno je například na Wikipedii, svržení atomových bomb na Hirošimu a Nagasaki v srpnu 1945. Dodnes je to zdůvodňováno jako varování Japonsku, aby nepokračovalo ve válce a tím zabránilo dalším válečným obětem na obou stranách. Ale to bombardování by se také dalo nazvat jako hromadná poprava civilistů pro výstrahu, a to už tak vznešeně nezní. Obě bomby totiž měly hned první den na svědomí dohromady 75 tisíc mrtvých, a to je dodnes bráno jako minimální odhad. Do čtyř měsíců pak počet obětí stoupl, opět minimálně, na 150 tisíc mrtvých. Celkem běžně se připouští, že tato čísla byla asi podstatně vyšší.

A možná vůbec k největším válečným zločinům došlo chováním spojenců k německým zajatcům na konci války. Tady je rozdíl v počtu obětí přímo neuvěřitelný. Kdysi začínal pod 10 tisíci mrtvých, ale to bylo tak směšné, že počet byl upraven na 50 tisíc mrtvých ve spojeneckých zajateckých táborech. Jenže to je počet uváděný spojenci, jinak jsou odhady až k jednomu miliónu obětí. Těžko říct. Já bych se klonil k číslu mnohem vyššímu než zmíněných 50 tisíc mrtvých. Na základě čeho si to myslím? Noviny, časopisy, knihy, filmové dokumenty v televizi, na videu, internet. Zkrátka, hodně zdrojů. A při všech těchto informacích jsem si položil otázku: "Byli by těchto činů západní spojenci schopni?" Vybavil jsem si všechna ta zákulisní jednání (například tzv. Morgenthaův plán), mezinárodní skandály, úlety, "selhání jedinců" - od dnešní doby až někde po korejskou válku. A po dlouhém zvažování pro a proti jsem došel k závěru:" Ano, schopni by toho byli." Ale na nich je, co a v jakém rozsahu přiznají, protože stoprocentní důkazy už asi neexistují.
O spojeneckých zajateckých táborech jsem se zmínil v dřívějších povídkách a ztotožňuju se s Gabkinovým komentářem, že "někdy nechtěná pravda ráda utíká z očí".

Ale teď už je čas vrátit se k Adolfu Eichmannovi. Z čistě vojenského hlediska možná k jednomu z "nejužitečnějších" válečných zločinců. Ptáte se, co je to za hloupost? On existuje jeden pádný argument, proč i takto lze tuto lidskou bestii nazvat. Ale udělejme to jinak. Původně jsem měl v úmyslu napsat jen jednu úvahu. Ale protože mým záměrem opravdu není v těchto citlivých věcech vyvolávat rozhořčení, nýbrž pouze vybídnout k zamyšlení, rozhodněte v komentářích sami, jestli chcete toto dílko dočíst. Počkám do konce tohoto měsíce. Jestli bude většina komentářů pro pokračování, dopíšu zbytek. V opačném případě jdu od toho. Jestli nebude žádný komentář, budu se vyjímečně řídit pravidlem "mlčení rovná se nesouhlas" a půjdu od toho rovněž. Navíc smažu i tuto první část, bez jakéhokoliv negativního pocitu.