Na Václaváku
Ze života. Ne, že bychtěl dělat reklamu tomuto skutečnému příběhu, ale přečtěte si jej do konce, slibuju, že nebudete litovat!
» autor: René Vulkán |
Kamarád nesnáší mobily. Kamarád nesnáší telefonování na ulici.
Je varhaník, spinetista, klavírista, skladatel a virtuos. Je také vysoký muž výrazných rysů a pronikavého pohledu.
Muzikant na volné noze, proto bere kdejaké štace.
A tak se stalo, že měl hrát v Praze.
Přijel, jak se u profesionálů čeká, o něco dříve. Ale že bylo o hodně dříve, šel se projít na Václavák.
Již oblečen do pracovního oděvu (smokink) s motýlkem, se kochal romantickými vzpomínkami na dávné rande s tehdy ještě budoucí manželkou, se kterou mají nyní pět dětí a pořád se mají rádi.
Když tu náhle vstoupila do jeho zrakového a sluchového pole skvostně oděná žena. Mobil u ucha, telefonovala. Co telefonovala. Přímo hulákala přibližně tato slova:
"Cože, jak jste to říkal?! Na to zapomeňte! Na Slapy? To jste se pomátl! Do konce týdne? Tak leda za měsíc … a nééé deset kusů, tak maximálně tři! Jo slyšíte dobře! Tři kusy a za měsíc!"
Už zrychloval krok, můj kamarád s představou, že jí ten mobil vytrhne z ruky, rozšlápne, nebo aspoň něco od plic řekne.
Ale jak se nemohl rozhodnout, kterou variantu vybere, zabočila ona žena do kavárny.
Sledoval ji přes výlohu, a intuitivně čekal, že přijde příležitost, že přijde nápad.
Když už seděla a začala usrkávat preso, přišel. Vstoupil.
Přišel rázně k jejímu stolečku, postavil se ve svém černém smokinku do pozoru, pak se k ní mírně sklonil, důrazně pomalu pozdravil a pravil:
"Tak milá paní! Na ty Slapy pojedete JEŠTĚ DNES! A ne nějaké TŘI kusy, ale DVANÁCT kusů přivezete! Je něco z toho, co vám teď říkám, nesrozumitelné? Vidím, že není. Na shledanou."
Řízně se otočil a odešel, zanechav za sebou "Lotovu ženu po ohlédnutí se zpět na Sodomu."
Mám silné tušení, že tam sedí dodnes.
Ovšem až po cestě na Slapy.
Je varhaník, spinetista, klavírista, skladatel a virtuos. Je také vysoký muž výrazných rysů a pronikavého pohledu.
Muzikant na volné noze, proto bere kdejaké štace.
A tak se stalo, že měl hrát v Praze.
Přijel, jak se u profesionálů čeká, o něco dříve. Ale že bylo o hodně dříve, šel se projít na Václavák.
Již oblečen do pracovního oděvu (smokink) s motýlkem, se kochal romantickými vzpomínkami na dávné rande s tehdy ještě budoucí manželkou, se kterou mají nyní pět dětí a pořád se mají rádi.
Když tu náhle vstoupila do jeho zrakového a sluchového pole skvostně oděná žena. Mobil u ucha, telefonovala. Co telefonovala. Přímo hulákala přibližně tato slova:
"Cože, jak jste to říkal?! Na to zapomeňte! Na Slapy? To jste se pomátl! Do konce týdne? Tak leda za měsíc … a nééé deset kusů, tak maximálně tři! Jo slyšíte dobře! Tři kusy a za měsíc!"
Už zrychloval krok, můj kamarád s představou, že jí ten mobil vytrhne z ruky, rozšlápne, nebo aspoň něco od plic řekne.
Ale jak se nemohl rozhodnout, kterou variantu vybere, zabočila ona žena do kavárny.
Sledoval ji přes výlohu, a intuitivně čekal, že přijde příležitost, že přijde nápad.
Když už seděla a začala usrkávat preso, přišel. Vstoupil.
Přišel rázně k jejímu stolečku, postavil se ve svém černém smokinku do pozoru, pak se k ní mírně sklonil, důrazně pomalu pozdravil a pravil:
"Tak milá paní! Na ty Slapy pojedete JEŠTĚ DNES! A ne nějaké TŘI kusy, ale DVANÁCT kusů přivezete! Je něco z toho, co vám teď říkám, nesrozumitelné? Vidím, že není. Na shledanou."
Řízně se otočil a odešel, zanechav za sebou "Lotovu ženu po ohlédnutí se zpět na Sodomu."
Mám silné tušení, že tam sedí dodnes.
Ovšem až po cestě na Slapy.
Tipů: 26
» 27.02.12
» komentářů: 16
» čteno: 2137(33)
» posláno: 0
» nahlásit
» 27.02.2012 - 09:32

co jsem se tě nahledala a už jsem tě dohnala.Miluji Tvůj druh humoru a tak uctivý hlubosklon.Dvacítka,2 čyřicítky,šedesátka i osmdesátka jsou nadšené a tvdí,že se Ti musí započítat 5 komantářů-právě se spolu perou . AKA
» 27.02.2012 - 09:57
Hazentla

:))))))
» 27.02.2012 - 09:58

Aka: Tak dlouho jsem ti unikal a dohnals mě. To víš, dvacítk!, Mám strach, že bych, ač šťastně ženatý, ujel. Jsem v kritickém věku, kdy si prej chlap uvědomuje, že mu něco utíká a snaží se ještě něco užít...
» 27.02.2012 - 10:54

Jako Kapka přečetl a nelituju. Já nesnáším mobily hlavně v autobuse nebo ve vlaku. Hlavně "důležité hovory" jako "jsem ve vlaku a jedu domů". Počínání hlavního hrdiny je mně docela sympatické, ale podle Gutha-Jarkovského určitě nebylo. V tomto konkrétním případu by to asi bylo na dost obšírnou debatu, pokud bychom chtěli být co nejspravedlivější.
» 27.02.2012 - 12:26

Mobil používám. Nemám ho rád. Nemám ho rád u oběda. Ani u večeře. Natož v noci. Snídani mi skazí. Vy moji drazí co mi voláte zvoláte co s ním?
» 27.02.2012 - 12:45

...
tu Lota, ale ne Lotova žena :-)))
hodně jsem se pobavila :-)))
když někdo telefonuje hlasitě na celou tramvaj, mám podobné reakce jako Tvůj kamarád, ale nemám odvahu je realizovat :-)))
tu Lota, ale ne Lotova žena :-)))
hodně jsem se pobavila :-)))
když někdo telefonuje hlasitě na celou tramvaj, mám podobné reakce jako Tvůj kamarád, ale nemám odvahu je realizovat :-)))
» 28.02.2012 - 16:37
Paulmatthiole

Život přináší i bonusy, ST :-)))
» 29.02.2012 - 21:02

Nelitoval jsem...
V současné době obrody paranormálních jevů to bylo přímo setkání nejvyššího stupně.
**
V současné době obrody paranormálních jevů to bylo přímo setkání nejvyššího stupně.
**
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Předchozí: Noční nádraží se opilo rozlitým měsícem | Následující: Adonaj