Změnit hodnoty?

Je nám prý třeba hodnot
» autor: Vidlák
Není nad to, když si v televizi sedne parta lidiček a vzájemně si přitakávají, jak je třeba změnit hodnoty ve společnosti. Už ne masová spotřeba, už ne primitivní materialismus, ale duchovní hodnoty. Aby chudák Vidlák nezůstal na pochybách, hned přidají radu o jaké hodnoty to prý má jít. Už jsem se dozvěděl o hodnotách křesťanských, budhistických, hinduistických, doporučili mi encyklopedii šamanismu, návrat k přírodě, kulturu jihoamerických indiánů a domorodců na Nové Guinei, Greenpeace, já už ani vlastně nevím, co všechno.
Nejsem asi jediný Vidlák na kterého se tyto myšlenky hrnou, protože skloňování o ekologii nebo duchovních hodnotách slyším na každém rohu. Vlastně i ti islamisté už u nás mají nějakou tu mešitu.
Jsem na světě už nějaký pátek a rád a hodně čtu. Proto vím, že podobné výzvy nejsou specialitou dneška, ale tak nějak jsou součástí naší kultury už hezkých pár století. Kdykoliv to začíná jít se stranou a vládou z kopce, vždycky se najdou takoví, kteří se na tom chtějí napakovat a takoví, kteří volají po nezkaženém idealismu duchovna a spiritismu. A kde nic, tu nic. Duchovní hodnoty se nekonají, v televizi ani v novinách o ně nezavadíte a kromě bohapustých řečiček a teoretického žvanění na ně nenarazíte ani mezi lidmi.

Není divu... on totiž o ty duchovní hodnoty nikdo doopravdy nestojí. Jednoduše proto, že každá duchovní hodnota se projeví i ve fyzickém přízemním životě. A bohužel, všechny duchovní hodnoty o soucitu, solidaritě, spokojenosti a životě v dobrovolném souznění s přírodou bohužel znamenají, že by nás v jednom bytě mělo být patnáct a ne čtyři. Znamená to, že budeme pracovat víc, mít za to méně a ještě se o to více dělit. Znamená to méně osobního prostoru, méně věcí, méně vody, méně tepla, méně zboží.
Všechny ty návraty k hodnotám znamenají sebeoběť, hromadu lidí na jednom místě, omezené soukromí a omezení individuality.
Všechny duchovní hodnoty se dají více méně převést na myšlenku, že ti druzí jsou důležitější než já sám. Všechny duchovní hodnoty nakonec vyjadřují, že pro velké činy společnosti, národa, vlasti nebo náboženství je třeba přinášet osobní oběti a pro velké myšlenky není žádná osobní oběť dost velká.
Ne národe český a atlantická společnosti. Nikdo z nás nehodlá ve jménu žádných ideálů překročit meze osobního sobectví a podělit se s kýmkoliv o svoje pokoje, svoje auto a svoje věci. Hodně lidí u nás volilo vládu ve jménu šetření, ale každý tak nějak doufal, že se bude šetřit na jiných a ne na něm. Teď, když na něj došlo, tak se bouří, že takhle si to nepředstavoval.
Nikdo si do bytu žádné potřebné nepustí, každý chce mít svůj klid a svoje pohodlí a už ani neumíme žít v chumlu a větších komunitách. Nikdo nás neučil, jak se domluvit nejen s tátou a mámou, ale ještě se dvěma strýci, třemi tetičkami a dvanácti bratranci v jenom domě. A koneckonců, už ani s těmi rodiči dohromady žít nechceme. Neumíme to.
Všechny apely na návrat k přírodě a hodnotám jsou apely marné, protože nikdo to doopravdy nechce, protože nikdo se nechce dlouze a složitě s někým dohadovat a být na někom závislý.
Lidské a humanistické hodnoty předpokládají, že se člověk individuálně upozadí. Předpokládají pochopení, že rodina, obec, země, stát, národ nebo církev je víc než on sám, že je to hodnota, která stojí za následování a stojí za oběti. Dokud si to lidé neuvědomí, nemá smysl apelovat na nějakou společenskou změnu.
Tipů: 7
» 24.02.12
» komentářů: 10
» čteno: 1014(20)
» posláno: 0


» 27.02.2012 - 10:40
Koukám, že po několika dnech žádný komentář ani žádný tip. Tento primát ti v úvahách nemohu nechat. Ale teď vážně.
Žádná reakce na tvoji úvahu mě trochu překvapuje. Nabízí se otázka - proč? Je tvůj pohled příliš negativní? Možná, ale je to pohled mnoha dalších lidí, a to přehlédnout nelze. Mně osobně ta úvaha nevadí vůbec. Jsem nádoba hříšná "v mezích zákona" a nemám problém to přiznat. Největší problém je v tom, jak nás, hříšníky, napravit, abychom nebyli proti nápravě a zároveň to posunulo kupředu celou společnost.
» 27.02.2012 - 12:05
Prvním krokem v hříšníkově nápravě musí být uvědomění si hříšnosti a touha po nápravě. Pak teprve může přijít skutečná změna.
Nu, jsem u bodu jedna... také si těžko zvykám na myšlenku, že "obyčejný život" ke kterému patří dům, soukromí, auto rodina a tak, je vlastně materialistický bez vyšších hodnot a tedy "hříšný". Nejdřív prostě musíme všichni pochopit, že oddělovat se od druhých je špatnost nad špatnost a dostatek soukromí je prvním krokem k tomu, nevidět starosti a problémy druhých.
Ne, nejsme vysloveně zlí... nesnažíme se dělat špatné věci, ale místo pomoci se před zlem schováváme v našich bytečcích v bláhové naději, že přes dveře se k nám žádné zlo nedostane.

Nejřív první krok... uvědomit si, proč všechny apely nefungují. Uvědomit si, že jsme nádoby hříšné v mezích zákona. Až se s tím dokážu vyrovnat sám pro sebe, tak přidám krok druhý - změním to.
» 27.02.2012 - 18:15
Posloupnost kroků je logická, uvědomění - změna. Je tu ale další problém. Vytyčit hranici, plus nějaké určení pásma tolerance, mezi prvním a druhým krokem. Kdyby si to stanovil každý podle svých pocitů, pak by to znamenalo návrat zpět do chaosu.
» 28.02.2012 - 11:15
Chaosu v této věci se lidstvo bránilo od nepaměti kodifikací. Ať už mluvíme o Bibli, Koránu či Rámajáně, vždycky mezi první a druhý krok patřil nějaký "svatý text" který shrnoval zkušenost s prvním krokem a snažil se vytvořit nějaký celospolečenský druhý krok.
Ostatně čerstvě po druhé světové přišly podobné texty - Jung. podobně tomu bylo po první světové a vůbec po všech vyjatých dějinných momentech. Třeba je načase začít vytvářet nový celospolečenský kodex shrnující zkušenost s uvědoměním si špatnosti a který bude přijatelný pro většinu společnosti svými požadavky na změnu.
Protože pokud ho nevytvoří humanisté, vytvoří ho diktátoři. Nový Mein Kampf už možná existuje.
» 28.02.2012 - 18:50
Pomalinku se možná propracováváme ke shodě. Nový celospolečenský kodex - proč ne. Ale opět vidím jistý problém. Kdo ho dá dohromady? Jistě by to musela být skupina lidí, ale jak velká? Podle jakého klíče vybraná? Každý stát jednoho, každý světadíl jednoho, každé náboženství jednoho, každá národnost jednoho - prostě jak? A samozřejmě by to museli být lidé důvěryhodní, ne aktuálními sladkými řečmi, ale celým svým dosavadním životem. Navíc téměř geniálně pracující s šedou kůrou mozkovou. No, před lidstvem asi stojí velmi, velmi těžký úkol.
» 01.03.2012 - 09:26
Když vznikala Bible nebo evangelia, když vznikala Rámajána, když vznikal Starý zákon, když vznikaly Platonovy dialogy, když psal Hus svoji Postilu a Chelčický svoji Síť víry, když psal Kant, Jung, Leibnitz, Voltaire, John Locke a další svoje díla, nepsali je ve vzduchoprázdnu. Bible nevznikla v prázdnu ba ani ten Korán... Všechna tato díla prostě obstála v konkurenci jiných děl. Všechny společenské řády obstály v konkurenci jiných společenských řádů a dnes to není jiné.
Nejde o to stanovit nějakou komisi odborníků nebo snad nějakou volbu. Není třeba stanovit žádný klíč ani není zapotřebí dlouhodobě diskutovat, ani se obracet na OSN nebo jakoukoliv jinou organizaci.
Je zapotřebí ponoukat, aby se tvořilo. Je zapotřebí, aby každý, kdo má co říct, aby to hodil na papír, říkal o tom dalším lidem, aby se o tom mluvilo, aby se hledalo, aby nejen ti chytří, ale všichni měli touhu hledat to uspořádání. Pak ho najdou, pak vykrystalizuje, pak bude objeveno, pochopeno a přijato. A čím víc "kodexů" se napíše, tím více inspirace bude a čím více inspirace bude, tím bohatší mohou být myšlenky a čím bohatší budou myšlenky, tím snáze se bude rozhodovat.

I dnes se píše, ale nikdo to nečte. I dnes se hledají nové cesty, ale málokoho to zajímá. Problém není v klíčích, kdo to má psát, problém je v tom, že ta dekadentní většina dá zpravidla za pravdu tomu, kdo se ozve jako poslední. Neanalyzuje se, nečte se, nezajímá jí to. Jestli je něco otroctví, tak je to tohle. Jde o jejich životy, ale lidi to nezajímá. Jsou zavřeni doma a doufají, že přitakáváním s čímkoliv a kýmkoliv přijde blahobyt.
Za deset minut na googlu najdu nejméně deset kodexů a návrhů na změny, se kterými bych uměl souhlasit. Ale kolik lidí to doopravdy zajímá? Konkurence v systémech by byla, ale když o ni nikdo nestojí. Když ono se lidem nechce přemýšlet.

Nu pak holt bude někdo přemýšlet za ně. Někdo jim nařídí, čemu mají věřit, někdo přijde a prostě rozhodne sám, co je pro ostatní nejlepší.
Jestli s tím chceme něco dělat, musíme lidi učit a nutit přemýšlet. Musíme je donutit číst, donutit je rozhlížet se. Musíme jim ukázat, že ty myšlenky existují. Musíme jim ukázat, že neexistuje jen jedna oficiální alternativa. Pokud tohle dokážeme, pak si to nové, vhodné a poctivé uspořádání najde cestu samo. Obstojí v konkurenci mnoha možností a mnoha systémů. Obstojí i proti diktatuře. Pokud lidé nebudou líní přemýšlet, nemám obavy o budoucnost.
Ale pokud lidé nebudou ochotni přemýšlet a předají toto privilegium straně a vládě, tak je to cesta k diktatuře jako šitá.
» 01.03.2012 - 15:19
Přiznávám, že ve Tvém posledním komentáři jsem se poněkud "ztratil". Možná máš v hlavě tuto problematiku srovnanou líp než já. Mám též pocit, že Tvá důvěra v lidstvo jako celek je o poznání vyšší než moje. Nebude mně ale vůbec vadit, pokud se ukáže, že je pravda na Tvé straně.

Ale jsme vlastně na serveru zaměřeném hlavně na zábavu. K našemu vážnému dialogu se zatím nikdo nepřidal, a tak navrhuju toto téma zatím zakonzervovat. Uvidíme, jestli sem v budoucnu nepřijde někdo další "se svoji troškou do mlýna".
» 10.03.2012 - 16:45
Mohu-li se svou jednoduchou troškou do mlýna, tedy, v téhle době je většina národa otupělá a unavená svým bojem o přežití v současné společnosti. Jediné, co masy nakopne k vnímání sdělení je pád na spodní příčku, kdy se dostane do situace, ve které není už možné přežít ani za cenu nadlidského úsilí. Až mezní, tragické životní podmínky dají masové myšlení jednotlivců do pohybu. A bude-li nadále pokračovat progresivní nestydatý nárůst zpupné blbosti "těch nahoře či u koryt", zřejmě se blíží nevyhnutelné. Ale co to bude a bude-li to dlouhodobější či trvalé, si netroufám odhadnout. Osobně jsem současným stavem nejen v našich zemích, ale celého světa frustrována ad absurdum.
» 05.07.2012 - 20:25
Nikdy nebyla, není a ani nebude existovat společnost v které budou všichni spokojeni. Rodina je základ společnosti. Rodiče mají tu největší možnost předat své skušenosti potomkům, včetně duševních hodnot.
» 09.10.2015 - 14:38
Být ve stejné situaci,co bys dělal potom?Toť otázka.

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.

© 2011 - 2021 libres.cz | Webdesign & Programming || PREMIUM účet za povídku
Ceske-casino-online.cz

Online hry zdarma.

Ostružina

Zábavný blog plný fotek nejen o bydlení, dekoracích, zahradě.