bameka

Já jsem na svých toulkách míjel "řopíky" i největší pohraniční pevnosti /Dobrošov, Smolkov/, ale ten pocit lidské marnosti byl asi všude stejně velký. Stejně velký však byl i obdiv k technickému umu našich předků i k těm, kteří chtěli v těchto opevněních bojovat proti podstatně silnějšímu nepříteli - za nás.

Již jsem psal, že Tvé povídky jsou zajímavým čtením. Tahle je pro mne zajímavá tím, že bez výmluv upozornila na fatální chybu lékaře. Jistě jde o dnes již promlčený případ. Já nemám právo soudit, ale vlastní svědomí onoho lékaře je rovněž velmi slabým soudcem. Kdyby tuto chybu, byť samozřejmě neúmyslnou, udělal dnes, asi by se z toho musely vyvodit mnohem vážnější důsledky.

Asi Tě v tomto státě sere dost věcí. To mne taky. Jenže s tím "vyvolení" počítají. Teď jde o to nalézt cestu, jak jim hnout žlučí tak, aby se nad námi jen útrpně neusmívali. Řekl bych, že s nějakou formou násilí už počítají a jsou na ni připraveni. Musí se na to více "od lesa". Já bych jednu z cest viděl v permanentním, ale zároveň kultivovaném zesměšňování "těch chytrých" tak, aby se to na veřejnosti dostalo naprosto všude. Aby ti, co mají máslo na hlavě, neviděli obdivné pohledy, ale co nejčastěji zaznamenávali výsměšné pohledy.
A k tomu výše uvedenému přidám první příspěvek. Současné reformy jsou "velmi kvalitní" a probíhají v těchto fázích:
1. Přípravné nadšení
2. Realizační vystřízlivění
3. Hledání viníků
4. Potrestání nevinných
5. Odměna nezúčastněným

Hezká úvaha na témata, která píše sám život. Rodinné a mezilidské vztahy jsou jednou velkou nekončící hádankou. Neexistují jediná správná řešení ani jediné správné odpovědi. Například pro mne je v této úvaze hádankou již to, zda se více trápí rodič nebo jeho potomek.

Aka: Dík za komenty patří všem a jeden extra dík za další vtípek v této sekci. Doufám, že u č. 15 nebude opět můj nick.

Paulmatthiole: Další parádní vtípek. Tato sekce není přímo o originální tvorbě, ale třeba si vydobyde své místo na slunci.

Všem: Dík za komenty. S překvapením koukám, že lehce záhrobní či pohřební téma je docela oblíbené. Někdy příště se k němu ještě můžeme vrátit. Vaše vtípky jsem do dnešního dne neslyšel, jsou výborné.

Špáďa: Velký, malý - to už dnes není největší bomba. Štěkání bych bral všemi deseti - kdo to má? A to vodítko by bylo proto, aby se držel při zemi, stejně jako já.

Špáďa: Absolutní volnost mu raději nedám. Musí se spokojit s vodítkem.

Naslouchadlo je most, který snadněji spojuje dva světy. Měl jsem strýce, kterému nepomohlo ani naslouchadlo. Odezíral velmi špatně a znakový jazyk neuměl. Přesto celý život zůstal plnohodnotným členem naší rodiny.
Úvahy tohoto typu není až tak snadné komentovat. Za sebe si troufnu pouze tolik, že mám pocit, že té úvaze rozumím.

Tys člověk hravý. Nešlo by to namluvit ještě jednou - v korejštině, se severokorejským zanícením?

Siorak: Jen aby to naše vzájemné žertování správně pochopili u vzdálenějších sousedů...

Siorak: Jo, jedno z těch míst jsi přesně uhodl. A dámy mají kousek vedle takové rozkošné místečko, kde už mě posílali taky. V hovorové češtině, abych to vyjádřil kulantně.
Bratrskou báseň "Jsem v prdeli" nenapíšu, protože jsem vloni na jiném místě slíbil, že s vlastní "poezií" už do básnické sekce nevkročím. Mám spoustu pitomých vlastností. Jednou z nich je, že se snažím držet dané slovo.

Být to v mé moci, tak prvních osm řádků básně bych nařídil českým politikům jako povinnou četbu. A kdo by se při té četbě alespoň lehce nezačervenal, tomu bych za otrlost udělil titul "emeritní blb".

Do nově vznikajícího klubu zatím nevstoupím, neboť v životě jsem byl už poslán na různá pozoruhodná místa a zatím stále nejsem rozhodnut, na kterém z nich by se mi nejvíc líbilo.

Liška76: Tvůj dotaz na Paula mě docela zaujal. On je mnohem lepší chemik než já a možná jste to už vyřešili ve vzkazech. Já to vezmu tak trochu "vážně nevážně".
Připusťme, byť jen na jednu vteřinu, že by kuřata sezobala rozdrcený meč. Ta drť by prošla prostředím, ve kterém se vyskytují kyseliny. Účinek různých kyselin na kov je různý, ale obecně destrukční. Nemám povědomí o kyselině, která by například zvyšovala tvrdost kovu. To je jeden aspekt.
Druhý je ten, že i když by "materiál" vyšlý z kuřat určitě nezvýšil tvrdost nového meče, určitě by zvýšil jeho smradlavost. A kdo zná puch pořádně uleželých kuřinců, možná se mnou bude souhlasit, že všude tam, kde by se takový "kuřecí meč" vyskytnul, by se raději urychleně sjednávaly mírové dohody a všichni bojovníci na obou stranách by se snažili od držitele "kuřecího meče" co nejrychleji odpoutat.

Ty rovnice moc nemusím, ale možnost rozdělit věk mě zaujala. Co takhle ještě rozdělit tu dvacítku na 15 + 5? Co já bych dal za patnáctku! S jejím věkovým přispěním by se ze mne rázem stal důchodce v plné síle. To je nádherná představa. No a ta zbývající pětka, to by byla taková rozpustilá vnučka. Autorce pro radost.

Vloni na podzim jsem zaslechl názor, že stoupá populace černých havranů. Od té doby jsem měl denně obrácené oči vzhůru a ono nic. Až po tvé povídce mám jasno. Klidně zase můžu oči sklopit a hledět pouze kolem sebe. Je nová doba. Černí havrani se už neslétavají, ale sjíždějí.

Já patřím spíše mezi ty, které oslovují staré čumkarty. Název čumkarta se mi líbí, ale v případě vzkazů z válečných front nebo koncentráků bych se snad raději přidržel názvu pohlednice.

Bíša: Dobře si pamatuju na prohlášení Václava Bendy, že by mu nevadilo poobědvat s A. Pinochetem. Rodina Bendů mně připomenula jeden vtípek:
"Víš, Marku, proč jsem tě nazval malým oslíkem?"
"Samozřejmě, tati. Protože nejsem tak velký jako ty!"

Jsem zaslechl, že ministerstvo školství se má stát dědičným postem...