bameka

čubík: A vidíš, já jsem zas v duchu tebe tipoval, že bys to mohl uhodnout. To kvůli tomu stromu s jablky - jabloni. Když si s tím slovem trošku pohraješ, tak tě třeba napadne jedna možnost, která už více ukazuje směrem k mé maličkosti.

Štěpina: Já už jsem ti napsal, že vůbec nejsi špatný detektiv. Chvílemi jsi byla k řešení blíž, chvílemi dál. Já jsem taky naprosto mylně předpokládal, že se o mně bude vědět už v pátek. A ejhle, ono až v neděli odpoledne. Člověk míní, život mění - životní moudrost našich předků se opět ukázala.

Při zmínce o toaletách jsem si hned vzpomněl na jednu hospůdku ve Valašském Meziříčí. Na pánském WC byly tři pisoáry. Nad prvním cedulka s nápisem 10-ti st., nad druhým 11-ti st. a nad třetím 12-ti st. A nad tím vším byla mnohem větší cedule s nápisem "DĚKUJEME, ŽE TŘÍDÍTE ODPAD!".

Já se skromně přidám ke komentujícím. Ať už to byl kdokoliv, co se týče způsobu provedení, byl to asi jeden z nejkurióznějších účastníků v celé historii srazů. Zúčastnil se nezúčastnil, viditelný neviditelný... Je to trochu jako jiná variace pohádky "Královna Koloběžka první".
Myslím, že označení "Neviditelný" je docela výstižné. Co dodat? Snad jen, že možná k tomu všemu měl nějaký důvod. Za sebe jsem rád, že vám všem ten srazík u městečka Počátky vyšel a že jste se všichni ve zdraví vrátili domů, byť někteří až za příliš dramatických okolností. Toť vše. Jo, málem bych zapomněl na takovou drobnost - ten "Neviditelný" jsem byl já. A snad jsem maličko příspěl k tomu, že letošní Počátky byly zase v něčem trochu jiné. Přesně, jak již v jiném dílku zmínila autorka této úvahy.

Skvělé, takové úderné. Přiznání, že jsi zbaštil i upomínkový předmět, vysoce oceňuju! Tak ať ti to píše i po dalších putováních.

Je dost těžké k této povídce přidat vhodný komentář. Já bych se jen zeptal, co bylo příčinou toho, že ta žena upadla do bezvědomí a jestli by její stav šel lékařsky zvládnout v dnešní době.

Odborník přes básně nejsem, ale obsah se mi líbí. Taky si myslím, že není ostudou přiznat, pokud bylo něco v dřívějších časech lepší. O potravinách to určitě platí. Nebyl jich zdaleka tak velký výběr jako dnes, ale v tom, co bylo, tak člověk v jejich obsahu nenašel tolik nejrůznějšího šmejdu jako v nynější době. Tolik si ještě pamatuju - a docela dobře. A vzpomínky starších generací mam taky rád. Prostě, z mého úhlu nazírání na věci je ta báseň pěkná.

umělec2: To je v pohodě. Na Libresu jsem už taky jednou žil ve stejném omylu.

umělec2: Já rozumím, obvykle se nějaká svině najde. Proto jsem psal, že docela rád vzpomínám na drtivou většinu učitelů. Já bych taky rád vymazal z paměti jednoho ze základky. Jeho nadávky, urážky a pohlavky. I na tehdejší dobu to probíhalo silně přes přiměřenou hranici, řekl bych.

O Rumunsku se asi ani nedá psát nudně. Mně se ale líbí celé tvoje cestování. Sverázným komentováním různých situací mně hodně připomínáš jednoho mého kamaráda, který toho taky dost procestoval.

Tomáš: divoženka1: Dik za zastaveni. Čím větší počet usmívajících se čtenářů, tím příjemnější zjištění pro mě. Ale moc nebudu přehánět, když řeknu, že občas jsem měl ze svých školních znalostí studený pot na čele. Ty pocity však poznal asi skoro každý.

Ajaj, tak tady se asi moc chválit nedá - tedy toho kolegu. Ale jestli se jednalo o dobrého lékaře, který se ctí naplňoval Hippokratovu přísahu, budiž mu neznalost historie odpuštěna.
Nicméně bych řekl, že problém nebyl v tom, že neměl možnost získat informace, ale v tom, že neměl zájem je získat. Co vím, je v německých médiích období vlády nacistů věnována hodně velká pozornost a už jsem nejednou narazil na názor ze zahraničí, že to občas hraničí až se zbytečným sebemrskačstvím. Ale chraňbůh, aby moje slova vyzněla jako obhajoba nacismu!

Neubránil jsem se úsměvu, protože jsem si vzpomněl na jeden docela rozšířený názor. Totiž, že oběť potrefená nevěrou (natvrdo ji říkáme "Paroháč") se o svém nelichotivém stavu dozvídá vždy až poslední.
V této povídce se nešťastník nějakým řízením osudu dozvěděl o pravém stavu věci podstatně dříve než bývá obvyklé a dostal tak jedinečnou možnost vyřešit to bez přehnaně velkých (byť dobře skrytých) posměšků okolí.
O vyzrazení lékařského tajemství podle mě nešlo, neboť díky vyjevené pravdě (navíc neúmyslně) mohla oběť ihned započít se svojí duševní i tělěsnou očistou, což je z lékařského hlediska naopak prospěšné.

Další zajímavá věc od tebe. To, že určitá malá část lidské populace dovede používat těžko uvěřitelné schopnosti, beru jako fakt. Často mě však pronásleduje otázka, co je spouštěčem těchto schopností nebo naopak, co je blokátorem toho, že většina z nás tyto schopnosti neumí použít. Je to ve správném namíchání lidské DNA? Nebo ve správně namíchané mozkové chemii? Nevím.
Ale téměř jistě se odpověď v mozku skrývá. Je zvláštní, že ani ti nejgeniálnější z nás nedovedou využít mozkový potenciál ani z poloviny předpokládaných možností. Vznikl takový úžasný lidský orgán a je takhle nevyužitý! Nerozumím tomu, nemám pro to racionální vysvětlení. Ta iracionální poskytují mnohem větší prostor, ale správné být nemusí (a zřejmě ani nebude) žádné z nich.

Nejsem si zcela jist, jestli už s těmi svými komenty nejsem trochu otravný. Ale můžeš si za to sám - svým stylem psaní, který se mi líbí.
Co se týče dílka samotného, mám pocit, že ti Bohuslav byl lidsky o něco blíž než František. Fakt, že s vážně zraněnou rukou už druhý den operoval, lze ohodnotit kladně i záporně. Jak si kdo vybere. Myslím ale, že zrovna tohle nebyla věc, kterou bys schvaloval bez výhrad.
Během své profese lékaře jsi musel poměrně dobře poznat jistě více než stovku kolegů. Pokud z nich vybíráš pět, museli to být pozoruhodní lidé.

Eylonwai: Ó kdepak! Laťka tehdejších filmů a výkonů herců je pro mne nastavena naprosto nedosažitelně co se týče mé snahy vyvolat úsměv. Byly to generace herců a hereček, které se dodnes nepodařilo zcela nahradit. Ale i tak dík za komentář, který potěšil.

cypysek: básněnka: Jsem rád, že se to líbilo.

Nojo, byly doby, kdy jsem filmům a knihám o zombie věnoval docela dost času. Takže povídku jsem si přečetl a líbila se mi.
Sranda ovšem je, že jsem tady dnes chtěl hodit do placu povídku, kde se rovněž jedná o části lidských těl, i když v úplně jiných souvislostech. Ale v jedné sekci a v jeden den už by toho bylo přespříliš.
Nevadí, přijde to na řadu někdy jindy a dnes dám něco hodně odlehčeného.

Mne jsi taky donutil přemýšlet, ale pořád mně z toho vychází, žes to řešil přiměřeně situaci.
Předpokládám, že těm mladistvým (ne-li dospělým) ten alkohol násilím nikdo do krku nenalil. A že v jejich věku už by sami měli umět posoudit, kdo potřebuje pomoc a proč. O průseru jménem metanol sice vědět nemuseli, ale pořád platí moje dvě předchozí věty.
Zkrátka, na prvním místě je odpovědnost těch čtyř, pak dlouho nic a až potom bych řešil, co mohlo nebo nemohlo lépe udělat okolí. Nejen alkohol bývá příčinou toho, že jsme občas postaveni před rozhodování, jak se v danou chvíli nejlépe zachovat.
Ale u alkoholu taková rozhodnutí děláme se znatelně větší nechutí.

Potěšilo mě, že tebe i tvého kamaráda zaujal fotbal. Nepotěšilo mě, že tvému kolegovi byl zde asi vyměřen poněkud krátký čas. Při čtení jsem si vzpomněl na slova "za smíchem slzy." To proto, že tvůj kolega někdy uhýbal očima. Ale jak to v sobě měl opravdu, to už asi nikdo nezjistí.