bameka

Dnes jsem u doktora byl. Měl plno a navíc jsem tam ani nebyl kvůli sobě. Tvoje zmínka o skoro prázdné čekárně ve mně vzbudila velmi příjemné představy. Jako kdybych vyhrál v lotérii. Nebo jako kdyby..., ne, nemůžu, ještě není deset večer. Do té doby to ale zapomenu, škoda.

Na nižším stupni jisté základní školy zas jednou probíhala hodina "vymývání mozků". Jak máme hodného pana prezidenta, vládu a jak se o nás všichni vzorně starají. Pak měly děti říci, jak na ně který politik působí. Vše probíhalo dle představ pana učitele až do okamžiku, kdy měl sdělit Pepíček, koho mu připomíná pan Kalousek:
"Můj tatínek říká, že pan Kalousek je jako náš soused. V noci nám ukradne slepice a ráno nám je pomáhá hledat." Pepíček se stal posledním diskutujícím.

Paulmatthiole: Skvělé. Ani bych se nedivil, kdyby ten vtípek měl původ v daleké Číně. Stylem podání mně nepřipadá moc evropský. Ale každopádně jak říkám - skvělý fór.

Jo, Paule, v tomto je čeština fakt těžko překonatelná. Když se kouzelného jazyka chopí "kouzelník", tak jsou jazyková "kouzla" téměř hotovou věcí. Z této oblasti přidám ještě jedno pokračování a pak už zase něco z jiného soudku. Dík všem za zastavení a přihození páru slov či vět do placu.

Opět dobré. Asi každý musí někdy (a někdo i vícekrát) učinit dle nejlepšího vědomí a svědomí rozhodnutí, u něhož zrovna není čas zkoumat administrativní správnost. O tom je pak i to potřebné štěstí, aby to vyšlo podle představ. Mne by docela zajímal další osud oné sekundářky (tedy alespoň v náznaku, jestli vůči ostatním zůstala uzavřená, jestli se okolo ní rozšířil okruh odborně zdatného ženského personálu, apod.). Zajímá mě to z toho důvodu, abych si ověřil, jestli určité chování má obecnou platnost u různých profesí nebo si formuju svůj názor naprosto mylným směrem.

Mám takový pocit, že nám ta krátká povídka nabízí něco víc než jen vtipný text a z něho plynoucí úsměv. Ale mému přemýšlení jsem uložil dovolenou a tak pravím jen - dobré!

Vstupovat do podobné debaty je jako dobrovolně si jít pro facku. Já si myslím, že někdy je lepší přesunout diskuzi do vzkazů. S Tomášem jsme to kdysi také tak udělali a nemáme mezi sebou sebemenší problém. Navíc, aniž bych chtěl dělat ze sebe chytrého po jeho vysvětlení, já jsem tu miniaturu rovněž od počátku chápal jako něco, co má všeobecnou platnost. Trošku mně to připomenulo epigramy K.H. Borovského.

"Myslím, tedy jsem" je klasika. Aby jsme se nebrali zase až tak moc vážně, tak leckdo říká "piju, tedy žiju". A když ti človíčci, kteří se na světě ocitli bez vlastního souhlasu, vyrostou a mají svůj vlastní rozum, tak při pohledu kolem sebe si možná říkají "žiju, tedy piju".

Jistě bych měl o čem psát, ale to je cesta, po které nehodlám jít. Vysvětlím ve vzkazu.

Poslanci KSČM se plni dojmů vrátili ze soudružské návštěvy KLDR. Význam této návštěvy pak Miroslav Grebeníček vysvětloval v Parlamentu takto: "Hlavní význam naší cesty spočíval v pokusu rozjednat obrovský obchodní kontrakt na výrobu nejdelšího automobilu na světě. Například motor by měl v Praze a řízení až v Pchongjangu."



Ministr zdravotnictví, Leoš Heger, musel nedávno čelit otázkám nespokojených občanů.
"Pane ministře, vy osobně se bojíte smrti?" ptal se jeden z nich.
"V současnosti se už bát začínám," odvětil ministr se vší vážností. "Za poslední měsíce jsem si na onom světě nadělal spoustu nepřátel."

Výborné. Něco podobného dobře znám z jiných činností. Tu touhu vedoucích pracovníků za jeden den "poznat" provoz a pak o něm zasvěceně kecat. Také jsem měl několikrat nutkání nechat dotyčného rozpustit v kyselině nebo černění, případně s ním provést kremaci v kalící peci. Když ale já jsem tak mírná povaha!

Díky všem za zastavení a případný komentář.

Žáci dostali slohový úkol na téma "Jak to vypadá u vás doma?"
Nejrychleji to měl vypracované žák Lebeda, který napsal: "Děkuji za optání, všechno v pořádku."

Ano, nemělo by to být o barvách. Jenže je. Mám pocit, že nás barvy formují, možná i deformují, celý život. Bohužel. Dobrá povídka.

umělec2: Mírný nesouhlas se přijímá, neboť je v něm kus pravdy. Ale jako projev "vděku" nad tím, jak politici zacházejí s důvěrou, kterou do nich vkládají voliči, je dost obtížné nedotknout se IQ politiků. I za cenu nadsázky, která vlastně hezky kryje naši frustraci ze současného stavu věcí.

Poblíž Kramářovy vily sedí na lavičce dva bezdomovci. Najednou vidí, že se k nim blíží Petr Nečas. Očividně dobře naladěn se u nich zastaví. Důvody ke spokojenosti má dva. Jednak je v dobré kondici po thajské masáži, kterou mu poskytla paní Nagyová a jednak touto její pracovní aktivitou může zdůvodnit, proč má, coby jeho asistentka, tak nadstandartní příjem.
Se širokým úsměvem dá proto každému bezdomovci 1,- Kč se slovy, ať si na sebe něco hezkého koupí a odchází.
Dojatí bezdomovci se za nim chvíli dívají a pak jeden prohlásí:
"Sem slyšel, že existuje další tajná nahrávka."
"Jóó? Už zas něco? A co v ní má být?"
"Nečas prý prohlásil, že polovina jeho vlády jsou pitomci."
"Tak to je hustý. A to si všichni nechali líbit?"
"Prý nenechali. Ministři se na něho sesypali jak vosy a on nakonec musel uznat, že polovina jeho vlády nejsou pitomci."
Druhý bezdomovec si v hlavě chvíli přebírá všechny ty novinky a pak zamyšleně řekne:
"No jo. Ale teď by mě zajímalo, od které poloviny vlády jsme před chvíli dostali tu sociální dávku?"



Po tiskové konferenci, na které ministryně za Věci veřejné, Karolína Peak, prohlásila, že "chce nadále stavět, ne bořit", zavládla radost mezi mužskou částí koaličních poslanců. Všichni do jednoho odložili své suspenzory v dychtivém očekávání, koho si jako prvního vybere k naplnění svého slibu.

K tomu množství komentářů se už jen těžko něco dodává. Snad jen, že určité vlastnosti nás z obyčejného živočišného druhu pozvedly mezi lidi. Ale pozoruhodná neschopnost poučit se z minulosti (například přetrvávající řešení sporů pomocí zbytečných válek) nás zase spolehlivě sráží mezi obyčejné živočišné druhy.

Za sebe to chápu jako výborný černý humor. Mnohý z nás na to asi alespoň jednou v životě pomyslel - jaké by to bylo, mít zrazu od všeho klid. Ale představa oživování ze strany toho nejošklivějšího z přihlížejících fakt není moc lákavá. Raději tu ještě chvíli setrvám. I když, všechno je relativní. Právě ten nejošklivější může být nejskvělejším člověkem.

Aka: Ono je to těžké. Těch vtipálků je v této zemi příliš mnoho. Od Hradu, přes vládu, Parlament - prostě příliš velká konkurence. Než se čtenář propracuje na Libres, tak už leckdy nemá na humor moc velkou náladu. Ale důležité je, že možnost k úsměvu tu existuje (nejen přímo u vtipů, ale v podání docela hojného počtu autorů i v jiných žánrech) a v případě poptávky je (myslím) v našich společných silách rozšířit nabídku.

Logiku dětí, tedy i žáků ve škole, bych zařadil do nehmotného kulturního bohatství. Dokáže odzbrojit, naštvat i odbourat.

Ptá se učitel ve třídě: "Nováku, můžeš mi sdělit, který měsíc má 28 dní?"
"Prosím, 28 dní má každý, ale některé mají i více."