*Nevděk*

...a stejně si jedu po svém...rozdávám***

rozdávám radoST raději,boháči,ti rozdávati něchtějí

nuž nevím ... já třeba nesnáším, když mi někdo něco dáva a já to nehci a několikrát to i řeknu, že to nechci a pak se ještě jeden zlobí, že nejsem vděčná ...
odsoudit někoho kdo se nezachoval dle tvých představ je tak jednoduché a napsat o tom báseň je dle mého názoru pomluva

kdo má hodně, nerozdává. ST.

ST-jak mooc pravdivé!!!

Mě se to líbí. je to tak. k obdarovávání musí být odvaha. ST

ST

Může se stát...Proto je "lepší" rozdávat úsměv nebo radosti, tam je ta závist zvenčí možná menší...A hlavně, vidíme výsledek našeho snažení ihned :)

Romana Šamanka LadyLoba: Vysvěli mi i ostatním komentátorům jak jsi přišla na absurdní myšlenku, že někoho odsuzuji, že se¨nezachoval podle mých představ¨ a že ho tedy pomlouvám...???

Mhm, to sedí. ST.

Jak rozdávat je někdy zrádné

Tomáš: chceš říct, že ta báseň není o rozhorčení někoho kdo očekával poděkování a dostal zcela něco jiného?

Tomáš: na pouti jsem se naučila, že jsou 3 tipy lidí:
1) chtějí nezištně pomoct (tj. udělat něco co potřebuje ten druhý)
2) nechtějí pomoct a řeknou to
3)chtějí pomoct ale chtějí něco za to (peníze, nebo něco jiné, třeba i věří, že jinde za to něco dostají, třebars od Boha)
a pak jsem zjistila, že existuje ještě čtvrtý tip
chtějí ti "pomoct", i když ty sám od nich nic nechceš, mnohdy ti tu pomoc doslova vnutí a nejsou schopní vnímat, že pro tebe jako príjemce "pomoci" to pomoc vůbec není, a pak ještě chtějí, abys jim byl vděční
a mnohdy za to ještě chtějí něco navíc

Romana Šamanka LadyLoba:

Inu, já to pochopil tak, že někdo rozdává, i když sám má málo - dar je poté přijat a následně jdou klevety o tom, že se dárce nemá špatně, když si může dovolit rozdávat - znám pár takových lidí, co člověka v tom duchu zdrbnou.

Pokud mi někdo řekne, že ode mě něco nechce, tak ta hra prostě končí - nepátrám po tom, proč nechce... jestli kvůli tomu, že to není dost dobré, dost drahé, že se to nelíbí, že už to je použité, nebo kvůli pocitům trapnosti, do kterých svou nabídkou někoho přivedu... prostě game over, bez nějakých emocí - dotyčný k tomu odmítnutí nejspíš měl nějaký důvod.

Nutit někomu něco proti jeho vůli a ještě za to očekávat díky, to bych považoval za přinejmenším neobvyklé (mimo takových těch zdvořilostních odmítnutí, která se patrně sluší pronést coby součást společenské konverzace).

A ještě, než se mi to zavře k úpravám, dám edit: kamarádce jsem dal k osmnáctinám zlatý řetízek se čtyřlístkem - otevřeně říkám, že mě nějaké díky opravdu nezajímaly... díkem je prostě to, že ten řetízek nosí.

Tome, je to krásné a pravdivé, posílám Ti pozdrav příteli.

Romana Šamanka LadyLoba: Bohužel jsi mou mini naprosto nepochopila. Ostatní ano a nejlépe to uvedl na správnou míru paulmatthiole v prvním odstavečku svého komentu. Tím doufám anuluješ své tvrzení, že moje básnička je pomluva, nebo? Odpovídá totiž přesně tvé definici pod bodem 1)

Tomáš: jasne, ty jen informuješ, že tě pomluvili, protože nejměnuješ a protože je to možná i pravda tak to není pomluva, tedy není to říkaní něceho špatného o někom, kdo u toho právě není a nemůže se bránit? apropo slyšels opravdu dotyčného říkat tu větu na konci, nebo jsi jen slyšel od někoho, že ji říkal?

Romana Šamanka LadyLoba: nechme toho raději. Teď je to tak zauzlováno, jak jsem si to vůbec nepředstavoval, že takový zauzlenec může vzniknout. Celých těch pár veršíků není míněné konkrétně nýbrž všeobecně, čili se o žádnou konkrétní osobu nejedná. Je to tak jak Francouzi říkají: on dit - říká se. A to je vše. Amen

Vstupovat do podobné debaty je jako dobrovolně si jít pro facku. Já si myslím, že někdy je lepší přesunout diskuzi do vzkazů. S Tomášem jsme to kdysi také tak udělali a nemáme mezi sebou sebemenší problém. Navíc, aniž bych chtěl dělat ze sebe chytrého po jeho vysvětlení, já jsem tu miniaturu rovněž od počátku chápal jako něco, co má všeobecnou platnost. Trošku mně to připomenulo epigramy K.H. Borovského.

bameka: Absolutně souhlasím !

Docela mne překvapila diskuse.
Ano, někdy své básničky a příběhy čerpáme z vlastní zkušenosti, ale ne vše tak musí být chápáno. Že zrovna ... Ale nic, je to staré, je to pryč. A mně se líbí, pravdivá myšlenka.
ST