valerie

ještě že máme říši snů, utíkám do ní z všedních dnů,
tvůj pohár vína ve tvaru kostky se pije sladce, čte se hezky...jen v závěru malinko bolí

je zajímavé kolik lidí se pozastaví nad koblihou, jako by byla stěžejním bodem té básně, i já tedy. Ale to je taková asociace, kobliha vzbuzuje blaho, působí jako pohlazení a to tvoje básně taky, navíc mám podobný pocit, užívat život se vším co nabízí, nesmírně si vážím každého okamžiku a tajně doufám že po mě cosi zbyde, že nejsem zbytečným parazitem na téhle planetě. Mám ráda takové básně z kterých cítím lásku k životu.

Jsi, žiješ tedy a co je více. Nicméně báseň je krásná, pocitová, občas mám taky takové stavy, pocity méněcennosti, nedostatečné sebevědomí, snažím se to setřást, zbytečně si tím ubližujeme, když se v tom ještě babráme. To čeho se na nás dopustili ostatní je neodpustitelné, ale nejhorší je čeho se sami na sobě dopouštíme.

takové milé veršování, áááá asi půjdu spát a snít

Proto musíme užít každičkou sekundu našeho života. Dílko je moc hezké k zamyšlení i nad těmi kteří už mezi námi nejsou. Dík za ně.

Ó, tak tohle dílko mi tak sedlo. Nejen pro ten začátek a připomenutí čím jiní žijí a co prožívají, ale hlavně tím optimismem a pozitivní energií která z něj čiší. Mimochodem nesnáším současný trend, který nám servíruje jen strach a katatstrofické scénáře. Jsme tu jen jednou, tak proč si to neužít. Dík za hezké dílko.

Ano, přesně tak to bylo u mojí babičky, vyndala kapesník a jaaaak voněl, všechny šuplíky, prádelníky, jak to bylo provoněné. Dík za vzpomínku. Shodou okolností jsem si na to vzpomněla i včera. Prohlížela jsem vánoční Avon a na poslední stránce je nějaká sada mýdel a úplně mi to připomnělo tu babičky skříň. Milá básnička.

moc dobrý příběh o bludném kamenu
a ještě plynul jak voda v pramenu

hm, takovou turistiku si nechám líbit a ve finále skončit až v ráji, velice obrazná, moc se mi líbí

není co dodat, však
my tady jsme trochu jiní
a jako Shakespear ve svých hrách
si můžem se slovíčky hrát

Jistě Jane pravdu díš
však až já přijdu o svou máti
žádným slovem mě neuklidníš

Až nebude tu ve svém domě
pak odejde kamsi
i kousíček mě.

moc se mi líbí, vystihlas to úplně přesně a pár slůvky

Plná víry v jarní tání
ať ještě zima nekončí
toť moje tajné přání
Ať pomalu plyne náš čas
a svařák pijem zas a zas
a díky básním jak ta tvoje
vnímáme kolik světa krás.

závěr mi úplně vyrazil dech, nádherná, jestli se to tak dá říct o vyjádřené bolesti

nemůže mu to vadit, básnička je milá a vzrušující

škoda že ti přede mnou uhodli, hezké a snažím se s ním neplýtvat a užít každou sekundu, proto se mi moc líbí tahle mini

První pocit z té básně je mrazivý, četla jsem ji pomalu a víckrát. Pak jsem v ní našla tolik pravdy. Začátek první sloky...a další a další nemá smysl ji rozpitvávat je tak pravdivá a je v ní trochu nostalgie, ale takové nepatetické, reálné a neubrečené. Je fakt dobrá.

mini a je v ní toho tolik skryto, moc povedená, líbí se mi také, že si svá dílka přednášíš (-:

Ano, ano, ano, možná tě inspiroval ten citát, kdo ví. Ale je to jedno, důležitý je obsah, konat jen ze svého přesvědčení, umět říct ne i nejlepšímu příteli, stejně není ten kdo by se líbil lidem všem. Lépe odmítnout, než ze sebe dělat oběť, dalo by se o té básni filozofovat, no je to taková psychologie skoro, moc mě oslovila. A moc hezky se četla. Měla jsem období kdy jsem chtěla spasit svět a chtěla jsem všechny milovat a všemi být milována. Už ne. Už jen ty co za to stojí, člověk si musí sám sebe vážit, ne být "prodejnou" děvkou.

Líbí, je z ní cítit trocha vlastenectví a to mám ráda a stěhování je taky fajn(-:rozšiřuje obzory