valerie

zenge: begónie kvetou od jara do podzimu, nesnáší mrazy, takže zrání hrušek a květ begónií se setkají

téma, kterého není nikdy doST, láska naše smysly laská

úplně mě pohladila ta jemná básnička, tak lehounce se dotkla, pár slov a tolik toho v nich

nejstrašnější pomyšlení je pro mě přijít o své děti, málokdy řeknu že někoho nesnáším, ale skutečně nesnáším lidi kteří dětem ubližují, nestarají se o ně, nebo je odmítají(když už je mají), napsala jsi krásnou básničku, stylem který osloví každého, bolavé za ST a navíc mám také jednu o dětských očích, možná ji vložím když ji najdu

zvláštně tíživá a omamná atmosféra mě obklopila, moc hezká báseň, s takovým osudovým závěrem ST

lívance s malinama by bodly, ale tvoje básnička mile pobavila, potvůrka ženuška a chudák Lojza :-) ST

zaujala, četla jsem ji dvakrát, pomalu a přemýšlela nad každým veršem, povedené ST

tak jsem se do toho tak vžívala a ty to tak utneš, skvělý zlom, pobavils ST

je nádherné to takhle vnímat a umět nám to předat ST

Samozřejmě je to nadnesené, ale řekla bych že to vyjadřuje víc než co je v řádcích. Situaci nejen subjektu autora, ale celé společnosti ST
Jo koment Reného nemá chybu

nejen že se mi moc hezky četla ST taky se mi moc líbí obsahově...žádná kapička nazmar nepřijde, občas to vyjde a občas nevyjde...povedené

obsahově i STylově povedená

moc hezky se tvoje básnička četla, i když ten obsah je tíživý ST

víš co nechceš, tak jistě víš i co chceš, a věř, chtít znamená hodně, máš to ve svých rukách, opravdu, a já ti přeji štěstí kolik uneseš

bejvávalo, bejvávalo, bejvávalo dobře...tobě i Dáše;-)

trošku utrápené, ale milování ST

konec korunuje dílo ST

ou, ten závěr, až mě obeSTřela hrůza, jinak fakt dobré, hlavně
Ten metál z kredence
už zapomínám na věnce
na zbytky kamarádů
na dobu hladu
plačící bradu...

jo, minulý, vlastně předminulý rok jsem zorganizovala sraz se zdrávkou, první po letech, no protože všichni okolo chodili na srazy a já na žádný, mohla jsem si to odpuSTit, kupodivu slepice zůstaly slepicemi...a paní profesorka paní profesorkou, akorád poněkud zestárlou, slíbily jsme si že určitě se sejdeme za rok(třicet let) kontakty na všechny mám já, vykašlala jsem se na to, zjistila jsem že mi to vůbec nic nepřineslo, jen poznatek! že stárneme a blbci jsou stále blbci, ale:-) když ti okolo pořád chodí na nějaké srazy...tvoje báseň líbí, moc, když můj muž jel na sraz tak se ho syn ptal jestli za učitelem půjdou na hřbitov :-D

obrazná fantazie a skvělý závěr ST