valerie

asi prvně čtu tvoji "bolavou", tak ať nikdy boleST nepřemůže srdce!

ukázka že báseň unese vše, ale je lépe si nepředSTavovat

určitě ST, dýchla na mě divokost, živočišnost a i trochu strach, pěkné

také mě napadlo jako ta z Broučků, krásně to vnímá ta dětská dušička

zajímavý závěr, celá je taková hezky melancholická

úplně jsem tě provázela až k tomu závěru, to s těmi vzpomínkami je skvělé, jen jsem čekala pozitivnější závěr, no moc pěkně propletené a obrazotvorné

úžasně poetická vzpomínka na tu hrůzu, je dobře občas vzpomenout na hrůzy, takhle bez patosu, k tomu myslím je spousta lidí vnímavých, mně se úplně dostala pod kůži

rozhodně nemá cenu vzpouzet se proti životu samotnému, vždyť, co je v našem životě důležitější než to, že tady žijeme, že můžeme být malinkou součástí téhle doby. Závěr ve mně vyvolal tedy asociaci na konflikt na Ukrajině, ale myslím že chápu tvoji báseň, užít si každý okamžik který je nám tu dán

rozesmála a navíc se moc hezky četla ST

s úsměvem jsem se pročetla až do moc hezkého konce ST

jo, jo v pravou chvíli k nám přichází, nějak bychom ho potřebovali čím dál tím častěji, moc se mi líbí ta sloka s tím "kluku jeden", stejně někde v nás zůstalo to dětství, sluníčko, příslib prázdnin, moc hezká sugestivní melancholie

tak lehounce se dotkla, hezké

barevná básnička a nápaditá

je to neskutečně milé a laskavé, ach jo, dnes už druhá o tom že prostě stárneme, musím sáhnout někam jinam, bane, vždyť to prostě tak je a já miluji ty kteří se toho zhostí s grácií a mají stále kde hledat a pro co žít, děkuji za taková dílka, asi je k tobě budu chodit hledat

líbí se mi ta nostalgie proudící básní a líbí se mi ten závěr, prostě stárneme a tečka, ale to neznamená že není krásně na světě, pěkná

líbí se mi moc ten závěr ke kterému dospěla tvoje básnička

závěr se mi líbí nejvíce

místy opravdu hezké rýmování, obsahově...sakra, vždyť to bylo včera, koťátka už asi nežijí a tomu klukovi je 23 let, jak je to všude stejné i když se to tak na první pohled nezdá ST

mám hned dva, už jsem je dlouho neotevřela, dík za připomenutí, že existují, a že těmi co nám do nich psali jsme někdy žili, třeba jen chvíli, v jedné té rýmovačce bylo.....vzpomeň si na mě Valinko až budem staré babky, tenkrát nepředstavitelné, mému prvnímu památníčku je čtyřicetpět let, musím ho jít pohladit...opět dík za vzpomínku

hezky plyne a závěr je krásný, jako je krásné milovat