Múza v ruinách

Kam jsi se ztratila
či tě nevnímám
má múzo spanilá.

Zas mne pohltila divná krajina.

Kola kočáru
nejdou do páru
točící se vzpomínky
jak života hodinky.

Čeká mne jiná cesta - prokletá.

Mé dračí spřežení
temnotou uhání
kočár se naklání
padám do hlubin podvědomí
mysl duní
v pozadí šum
v mlze obrysy amorfních ruin
v nevděku věků
tam má múza zatoulaná
je sama.

Bloudím ruinami nevědomí
tlustá čára dělí mne od světa.
Pomíjející já
oživené výšlehy přirozeného uvědomování
ve světě dévů, asurů, prétů
a hostí pekelných
v mystickém pronikání vesmírem
objevuje za naším světem smrtelných bytostí
antaríkšu – sféru prázdnoty
za níž se nacházejí další světy
bytostí andělských a božských.

Já je nevidím a neslyším
neb jsem hříšná
i má múza tiše bloudí a zmírá
tak nevinná
sama.


.